Dalo se to předpokládat, i když každý doufal v zázrak. Nekonal se, tak jako v mnoha jiných případech. V tom okamžiku se mi zazdálo, že tolik smutku vůkol nebylo snad ani, když umřel poslední prezident. Jakou sílu mají fanoušci, příznivci a všichni ti, v jejichž životech často zněly, krom jiných, nádherné písně v podání Karla Gotta.
Okamžitě začala pietní invaze Bertramka. Stovky svíček, kytek, fotek,plyšáků a vzkazů, zaplavilo příjezd k domu Mistra. Připravovalo se rozloučení na Žofíně a spekulovalo se o tom, jaký vypravit pohřeb. Myslím, že poslední rozloučení se státními poctami, které zvolila vdova Ivana, bylo důstojné a jeho osoby hodné.
Když jsem si odstupem doby pustila přenos z katedrály sv. Víta, vžila jsem se do Ivany a jejich dvou dcer a uvědomila si, jak je nesmírně těžké neprojevit naplno své truchlení pláčem. Dcerky byly bledé a bylo vidět, jak stěží zadržují slzy a snaží se zdolat city. Ivana se snažila svým výrazem se přenést na vlnu vzpomínek do dob života s Karlem, ale i na ní bylo znát, jak se jí svírá hrdlo, jak musí častěji polknout a oči vlhly, i když se snažila, co mohla. Vždyť to bylo poslední rozloužení, kdy Ivana poslala letmo k jeho ostatkům ještě poslední paprsek neutuchající lásky. Ale byl to pohřeb se státními poctami a ten má určité regule a tím i určitou atmosféru. Ivana s dcerkami to daly a Karel na své poslední cestě by byl jistě na ně hrdý. I jeho dcery z předchozích vztahů se držely.
Bylo mi najednou smutno u srdce, měla jsem ho ráda jako člověka. Milovala jsem a miluji jeho písně, jejichž texty dávají smysl a působí na duši posluchačů. Karel měl štěstí na textaře a hlavně pak, co se dotýká hudby, na geniálního skladatele Karla Svobodu. Kolik srdcí, napříč generacemi, bylo touto zprávou zasaženo a zesmutnělo.
Ale vše na světě má přeci svůj konec...
„Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy“... zpíval Karel Gott v jedné ze svých písní. Nechytil ho ani on a nechytí ho nikdo z nás. Čas ukrajuje přesně tak, jak je to od nepaměti nastaveno. A každý z nás má svůj čas na této zemi přesně odměřen. A to, ať už je král hudby, či neznámý smrtelník.
Uplynul rok, kdy v kruhu nejbližší rodiny se Karel odebral navždy zpívat k andělskému chóru. Zanechal zde truchlící, mladou ženu, dvě malé dcerky a dvě již dospělé dcery z předchozích vztahů. Osud to tak měl pro něj nachystáno.
Tak, jako když opustí obyčejný smrtelník své nejbližší, tak stejně bude navždy chybět rodině i Karel. Navíc on bude chybět i desetitisícům fanouškům a lidem, kteří měli jeho písně rádi, a to bez ohledu na hranice států. Za každým z nás tu zůstane jeho práce, vzpomínky na život takový, jaký byl, s dobrým i zlým....
Nic na světě není věčné, vše má svůj konec, i život. Karel bude v srdcích rodiny žít navždy, byl milující manžel i skvělý táta, jen bohužel, malé dcerky přišly na svět příliš pozdě, v Karlově pozdním věku. Asi proto se Karlovi nesplnilo přání, že je povede k oltáři. Ale ne každému se přeci splní všechny jeho sny, s tím je nutno počítat. Osud to měl prostě naplánováno jinak a tak trochu k tomu přispěl i Karel. Jeho láska k hudbě a touha rozdávat radost svými písněmi a i popularita mezi fanoušky si vybrala svoji daň. Zamezila Karlovi věnovat se naplno rodinnému životu, včetně dětí. Ale bylo to jen a jen jeho rozhodnutí.
Pro nás ostatní bude navždy žít v jeho nádherných písních tak, jako obyčejný smrtelník žije ve vzpomínkách nejbližších. Nezáleží na počtu truchlících, záleží jen na tom, jaké vzpomínky nám nejbližším, věrným kamarádům a přátelům zůstanou, jaký život jsme s člověkem žili, co nám tu zanechal. Na Karla budeme vzpomínat především v jeho nesmrtelných písních. Na obyčejného smrtelníka budeme vzpomínat právě proto, že tu s námi po léta byl, žil s námi v lásce celý náš život v dobrém i zlém. Jeho otisk zůstane i v jeho práci a v jejím výsledku, který je a zůstane kolem nás i třeba po generace.
Na konci života je zcela jedno, zda jsi byl slavný, či zcela obyčejný člověk, nebo člověk bez domova. Člověk přišel na svět nahý a tak i odejde tam, kam všichni musíme v ten den poslední. Jen vzpomínky na prožitý život a stesk tu pro ostatní zůstanou.
Karel dal kdysi na dobrou radu a vybral si svoji profesní cestu, úzce projenou s tou životní. Bylo to v době, kdy půl roku zpíval na turné v USA. Chtěli, aby tam zůstal. Dobrá duše mu však dala tuto radu – tady budeš tak maximálně rok na vrcholu a pak konec, upadneš v zapomnění. Prostě tak to tu chodí. Tam za mořem, doma, budeš navždy král. Karel poslechl a vyplatilo se. Kromě krále byl i slavíkem a to mnohanásobným. Pro mnoho fanoušků u nás a v okolních zemích, zejména v Německu, byl a zůstane králem hudby navždy.
Karel se od prvního veřejného zpívání pomalu, ale cíleně měnil, pomalu zrál. Zrál jako víno. Z mého pohledu se mi nejvíc líbil jako muž až tak po padesátce. Měnil styl oblékání, patřil mezi elegány, měnil taneční i doprovodné pohyby, úsměvy, jeho rozhovory nabývaly na rozvážném, smysluplném myšlení. Jeho chování bylo vždy galantní, nikoho nezesměšňoval, neurážel, byl oblíbený mezi kolegy i mezi těmi, o generace mladšími. Pro každého by byla čest si s Karlem zazpívat, jen některým se jejich sen uskutečnil a výsledkem jsou krásné duety. Pro svůj profesní a lidský postoj byl milován miliony fanoušků.Člověk má žít tak, aby až nadejde jeho den poslední, si mohl říci, že nežil nadarmo a že to stálo za to. Tento citát Karel naplnil do posledního písmene, a proto zůstane v srdcích nejbližších, i těch ostatních, navždy...
Singl "Jdi za štěstím"- je to úplně poslední píseň, kterou zazpíval. Karel Gott ji natočil se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu jako novou verzi písničky Karla Svobody & Zdeňka Borovce "Jdi za štěstím". Skladba poprvé zazněla v den 80. narozenin Karla Gotta 14. července 2019 na vlnách Českého rozhlasu Dvojka.
Proto, Karle, po roce, kdy jste opustil náš svět a rozhodl jste se svým hlasem ozvláštnit andělský chór, vám chci vzkázat, že svět na vás nezapomněl, vaše písně znějí a znít budou i nadále nejen v nás, v dalších generacích, ale i v celém hudebním světě při různých příležitostech. Jistě, život pozemský a ten nebeský je asi zcela odlišný, a i když se vám nepovedlo zůstat Forever young,
jistě se vám tam nahoře v chóru andělů povedou další písně. Bohužel, těm bude pozorně a s láskou naslouchat jen Bůh a jeho andělský sbor. My pozemšťané si je pak užijeme až na naší poslední cestě....
15. října příjde do kin film Karel, věnovaný životu Karla Gotta. Vzhledem k pandemii to možná bude ještě jinak. Protože co platilo ráno, neplatí navečer. A tak. Jak napsal Richard Krajčo, vezměte si kapesníky, bude to krásné, silné, zábavné i dojemné. Tak se na film těším, uvidíme....A pak, příští rok zjara, jak avizovala Ivanka, vyjde kniha o životě KG. I o tu se rozroste moje knihovna a doufám, že splní mé očekávání.
Občas, když sedím v podvečer na zahradě, rozjímám o svém životě, vzpomínám na své nejdražší, se kterými jste tam nahoře, slunce zapadá za obzor a nebe otevírá svoji báň, kde první hvězdy dávají večerní obloze ten zvláštní punc třpytivých drahokamů, se mi zdá, že slyším, jak z tuze veliké dáli se nese váš hlas, Karle, v písni – Už z hor zní zvon, už tmí se kraj....
Tělem mi probíhá zvláštní mravenčení a oči se mi lesknou, slzy zadržuji marně, přeci jen, životy nás všech se tak nějak přibližují k tomu dni poslednímu, a ač se nám nebude chtít opustit naše nejbližší a rozloučit se s tímto krásným světem, budeme muset, stejně tak, jako vy. Tak je to prostě dáno.....
R. I. P.
