Drobný stesk jsem zaháněla listováním v archivu fotografií a přitom jsem narazila na fotky z Orebiče a Korčuly. Byli jsme tam před dvěma lety a strávili jsme tam pár zajímavých dní. Kromě každodenního koupání a plavání jsme se vydali i na krátké výlety, a tak vzniklo pár fotografií, o které bych se s vámi chtěla podělit.
Nejvíc se mi líbilo na ostrově Korčula ve stejnojmenném městě Korčula. Z hotelu v Orebiči jsme ho měli stále na dohled. A tak jsme se tam jednoho dne vypravili na celodenní výlet. Cesta malou motorovou lodí přes úžinu trvala pár minut a už jsme byli na ostrově.
Podvečerní pohled přes úžinu na starou část Korčuly. Zde je dobře vidět katedrála sv. Marka, která je jakýmsi centrem historické části města.
Ostrov Korčula leží v Jaderském moři blízko Dalmátského pobřeží. Co do velikosti, je šestým největším Jadranským ostrovem, je v průměru 46,8 km dlouhý a 7,8 km široký. V roce 2001 zde žilo 16138 obyvatel, převážnou většinu tvoří Chorvaté. Podle pověsti bylo město Korčula založeno trójským hrdinou Antenorem, prokazatelně tu byla řecká osada již ve 4. století př. n. l. Za dobu své existence vystřídalo město spoustu vládců, což je vysvětlitelné jeho strategickou polohou mezi Benátkami a Středozemním mořem.
Po příjezdu do přístavu na Korčule každého samozřejmě upoutá pohled na staré město, které leží na vyvýšeném poloostrově a je ze všech stran obklopeno hradbami ze 14. a 16. století. Součástí opevnění jsou čtyři válcovité bašty, z nichž nejmohutnější Barbarigo je v přístavu. Hradby kolem staré Korčuly jsou přerušené dvěma branami – Mořskou branou od přístavu a Pevninskou branou od další části ostrova.
Pohled na starou Korčulu od moře, v popředí bašta Barbarigo.
Jeden ze vstupů do města - Pevninská brána
Plocha starého města je 51 tis. m2, v době největšího rozkvětu města zde žilo asi 4000 lidí. Na městečku je porozuhodné, jak byla stará výstavba přizpůsobena místním povětrnostním podmínkám. Hlavní ulice města vede v severojižním směru a třikrát se nepatrně lomí, aby vytvořila určitý větrolam pro větry a bouře vanoucí tímto směrem. Stejné uspořádání mají i uličky souběžné s touto komunikací. Aby přicházelo do domů ráno a večer co nejvíce světla a naopak, co nejméně slunce, nejsou uličky přímé, ale jsou mírně pootočené k severu. Tomuto půdorysu se říká „rybí kost“. Osobně mohu jen potvrdit, že pobyt v uličkách města je i za horkého dne velmi příjemný. Na rozdíl od jiných historických měst a městeček, není Korčula městem „duchů“. I v tomto prastarém městě místní lidé bydlí a normálně fungují.
Mapa staré Korčuly dobře ilustruje způsob, jak bylo město vystavěno.
Přístav v Korčule. Na staré město plynule navazuje novější část Korčuly.
V uličkách staré Korčuly to žije.
Malé obchůdky jsou lákadlem pro turisty.
T
Hlavní ulička přetínající starou Korčulu - je vidět mírné zakřivení.
Na náměstí ve středu starého města stojí katedrála sv. Marka ze 16. až 17. století s velmi cenným interiérem. Bohužel se ve stísněném prostoru špatně fotí. V bezprostřední blízkosti katedrály v malé uličce je údajně rodný dům cestovatele Marka Pola. Jako jeho rodiště jsou však uváděny i Benátky, ani jedno z míst však nemá důkaz o tom, že se právě v něm Marco Polo narodil. Jméno Marco Polo bylo prý tehdy na Korčule velmi časté a jeho potomci dodnes žijí v Orebiči. Vedle katedrály stojí i palác Gabrielli ze 16. století, kde je městské muzeum.
Věž katedrály sv. Marka (běhala jsem kolem, ale lépe se mi katedrála vyfotit nepovedla).
Jeden ze starých kostelů na Korčule
Údajně rodný dům Marka Pola
Jedno z muzeí v centru staré Korčuly.
Němý svědek nelehké minulosti města
Ve staré části města najdete i řadu obchůdků, galerií, kaváren, bister a restaurací, kde se můžete občerstvit. Je tu i příležitost ke koupání – buď na uměle upravené městské pláži pod hradbami nebo na malých kamenitých plážích, často doplněných dřevěnými platy.
Námětem obrazů v místních galeriích je převážně Korčula.
Po prohlídce starého města je třeba si trochu odpočinout a občerstvit se.
Koupání pod hradbami a pohled na druhou část přístavu.
Pohled z hradeb Korčuly směrem na Orebič aneb po dni plném zážitků se vracíme zpět do hotelu.
Městečko Orebič (původně Trstenica) je oblíbené letovisko, ležící na jihozápadním pobřeží poloostrova Pelješac přímo proti Korčule. V minulosti byl Orebič významným střediskem mořeplavby, která přinášela zdejšímu obyvatelstvu blahobyt. Když byly plachetnice vystřídány parními loděmi, rozkvět města skončil. Výstavné domy někdejších bohatých lodních kapitánů, obklopené zahradami s bujnou vegetací dodávají Orebiči specifický ráz.Nad Orebićem ve výšce 150 m. n. m. stojí goticko-renesanční františkánský klášter s kostelem P. Marie Andělské z 15. stol., kde je umístěna sbírka uměleckých předmětů. Jednoho podvečera jsme se dostali horskou silničkou až k němu a pokochali se krásnými výhledy na moře.
Jeden z původních domů v Orebiči
Kostel v Orebiči
Tam nahoře vysoko nad Orebičem je františkánský klášter. Celou dobu nás vyzýval, ať se k němu vydáme.
Kostel Panny Marie Andělské z 15. století je součástí kláštera.
Našince ale stejně nejvíc lákají ty nádherné výhledy. Moře ani ostrovy doma prostě nemáme.
Pod klášterem leží honosný a dobře udržovaný hřbitov, kde je pochováno mnoho lodních kapitánů. Lodě projíždějící kolem jim prý vzdávají poctu houkáním.
Doufám, že vás tato virtuální návštěva kousíčku Chorvatska zaujala a alespoň trochu potěšila. Pokud byste se do těchto končin někdy chtěli vydat, doporučuji letecky do Dubrovníku a dál trajektem. My jsme absolvovali náročnou, dlouhou a únavnou cestu na Pelješac autobusem a dohodli jsme se, že sem autobusem už nikdy nepojedeme.I kvůli tomu, že v poslední části cesty je třeba přejet kousek Bosny a Hercegoviny a ta zbytečná zdržení na hranicích člověka zbytečně vytočí.
Zdroje informací: wikipedie, www.chorvatsko.cz
