Vzpomínka po roce
Foto: autorka

Vzpomínka po roce

20. 9. 2020

Čas letí jako spřežení..... Jsou věci, na které by člověk raději zapomněl, ale ono to nejde. A to je vlastně dobře.

Před rokem jsem netušila, co bude zanedlouho následovat. Trávila jsem dovolenou v Albánii. A věřte, nevěřte, už popáté. Asi i to byl hlavní důvod, proč jsem nejela na fakultativní výlet, kam řada lidí z výpravy jela, zatímco další část si užívala slunce a moře. Byl krásný sobotní den.
Vrátila jsem se městskou dopravou z centra Drače. Bylo kolem 16 hodiny. Seděla jsem na posteli a psala esemesky domů a luštila si sudoku. Bylo to idylické, i když trochu nudné. Proto jsem sem jela?

Najednou bez jakéhokoliv varování vypukl neskutečný hluk, který se nedal srovnat s ničím, co jsem kdy zažila. Asi jako kdyby mi někdo s tankem začal bourat zeď za hlavou. Celý pokoj se začal kymácet, nejvíc čalouněná stěna za postelí. Vzduchem létaly a padaly věci. Mou reakcí byl křik, i když široko daleko nikdo nebyl. Křičela jsem Co to je, co se děje?? Najednou bylo ticho a já se ustrašeně vyplížila z pokoje ve 4. patře a doslova lezla v hrůze po schodišti až dolů k recepci ve zvýšeném přízemí. Na schodišti byly vypadané kusy zdiva a v jednom místě díra ve zdi s "výhledem" ven na pláž. U recepce jsem si potvrdila to, co se mi už začalo rýsovat. Totiž, že to bylo zemětřesení. První otřes byl následován po 20 minutách dalším. To jsem stála u recepce, tak jsem se tolik nebála.

Lidé se vrátili z výletu, kde žádné hrůzy nezažili. Dokonce ani ti, kteří byli právě v moři, žádné velké otřesy necítili. Paradoxně jsem to "chytla" zrovna já, ta, které Albánie tak přirostla k srdci, že se od ní nemohla odpoutat. Po třetím, popůlnočním otřesu téměř stejné intenzity jsem se už nedokázala do konce pobytu vzpamatovat. Následovala totiž ještě mořská bouře s vichrem a výpadkem proudu v celém hotelu, rozvodnily se potoky a říčky a tamní televize už nemluvila o ničem jiném. Přála jsem si jen být už doma.

K mé vzpomínce patří však i to, jak moc mě povzbuzovala empatie lidí u nás na portále, s nimiž jsem byla díky internetu na recepci ve styku. O to smutnější však byla zpráva, která přišla jako blesk, a sice, že zemřel jeden z našich nejznámějších a dá se říct i nejpopulárnějších čtenářů, pan František Mendlík. Uvědomila jsem si, že skonal právě v době, kdy já jsem prožívala v Albánii "své" zemětřesení. To mě hodně srovnalo a přestala jsem být bolestínská. Uvědomila jsem si, že jsme jen malé částečky celého světa a Vesmíru. A každý ve stejnou chvíli prožívá někde svou radost nebo smutek. Přichází nebo se loučí. Jsem ráda, že jsem se s Františkem mohla alespoň na dálku rozloučit.

Věřím, že si všichni na něj vzpomenete rádi se mnou.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Polednová
Zuzko, také jsem si na Tebe hned vzpomněla, když jsem vloni četla to co se stalo. Přála jsem si, abys byla v pořádku a netrpělivě čekala na zprávy od Tebe. Věřím, že ty vzpomínky se Ti budou vracet. Na jedné straně ty hezké, které si za 5 let prožila a na druhé ta, na kterou se dá těžko zapomenout. Ale vše dobře dopadlo a jsem moc ráda, že jsi tu námi. Na Františka se pamatuji jen občas z komentářů, ale moc jsem toho o jeho životě nevěděla.
Dana Puchalská
Zuzano, je to možné, že to tak letí? Ještě teď mám z toho "zemětřasu" husí kůži. Ačkoliv jsem vůči životním hororům tzv. obroušená, tenhle mně lidově řečeno posadil na zadek. Ano, bylo to zlé a F. M. byl svérázný člověk, ale mně nějak přirostl k srdci- jeho komentáře byly fajn.
Věra Ježková
Zuzko, Albánii jsem s tebou prožívala. Pana Mendlíka jsem ale nemusela.
Hana Nováková
Zuzko, i když Albánie je tvoje srdeční záležitost, tahle vzpomínka s tebou jistě zasloumala. Ale zemětřesení může přijít bohužel kdykoliv a kdekoliv, jen jsou určitá místa, kam chodí často. Je třeba si uvědomit, že člověk je proti přírodním úkazům bezmocný a tak dělá jen to co mu mozek velí, aby si zachrnil holý život. Na jedné straně tvůj život v ohrožení a na druhé straně naší Země umírající člověk- František. Hle, jak je to nějak propojeno. Osobně jsem ho neznala, ale něco jsem určitě od něj četla. Všichni, kdo ho znali, určitě na něj vzpomenou, byl jedním z íčkařů, někomu milejší, někomu méně, ale tak už to bývá. Podle mě ale každý si zaslouží určitou vzpomínku. Říká se: o mrtvým jen dobře a já ještě dodám, nikdo na světě není dokonalý a není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.....
Marie Doušová
Zuzko, nikdo kdo to neprožil si nedovede představit tu bezmoc a čekání co se bude dít. Jsem ráda, že jste vše přežila ve zdraví a také děkuji za vzpomínku na Františka. By lto opravdu důstojný diskutér a velká hlava vědomostí. Dík....
Hana Šimková
Musel to být hrozný zážitek. Pana Mendlíka jsem neznala , ale každého dobrého člověka je škoda.A proto si každý člověk musí vážit každé vteřiny svého života.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.