Foto: autorka

Mamlas, Hamroň, Vápenice ...

27. 9. 2020

Můj příběh

Autor: Jana Petlachová

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eliška Murasová 29.9.2020 23:34

Paní Jano, velmi čtivý a zajímavý článek, konec jsem nečekala. Ať se Vám daří!

Marie Novotná 28.9.2020 19:55

Ano,Olšiakovy sochy jsou kolem Piláku ,na Vysočině ,ale i dál.Charli Chaplin je ve Žďáře dost ukrytý.Díky za tento článek doplněný krásnými fotkami.Těším se na pokračování.Také jsem z HB a do Žďáru jezdím moc ráda.

Jaroslava Handlová 28.9.2020 19:09

Mám radost, že se tu objevila nová tvář z Vysočiny. Jano, jsme skoro sousedky, já žiji v HB. Váš článek i fotky se mi líbí a těší mě, že jste se také zařadila do projektu "Do stovky".

Marie Seitlová 27.9.2020 19:14

Pěkný článek i fotky. Pár soch p. Olšiaka jsem na Vysočině viděla. Jsou zajímavé.

Jana Petlachová 27.9.2020 19:02

Dojaly jste mě. Musela jsem to rozdýchat. :-) Chození a kolo mi pomáhají, abych přišla na jiné myšlenky. Třeba už jen tím, že se musím soustředit, abych nezabloudila nebo aby mě něco nepřejelo. :-) Jsem ráda, že se vám moje povídání líbilo. Až budu mít volnou chvilku, tak zas něco zkusím napsat. Ještě jednou velké díky! :-)

Jana Petlachová 27.9.2020 18:39

Děkuji moc za všechny milé a povzbuzující příspěvky.

Daniela Řeřichová 27.9.2020 18:00

Dobrý den, paní Jano, přidávám se k předcházejícím příspěvkům s poděkováním za pěkný článek a fotografie z míst, která má naše rodina velice ráda. Jezdívali jsme více než 40 let na Novoměstsko, Fryšava, Kadov, Sykovec, Tři studně, Studnice, Rokytno... takže jsme potkávali Houby, Pepina, Výra, Káně... Těším se na další výletování a myslím, že budeme mít dost společného.

Marie Měchurová 27.9.2020 17:59

Děkuju za Váš článek i hezké fotky. Pochopila jsem, že je to první, kterým jste obohatila naše "íčko". Tak víc takových zajímavých příspěvků. Vítejte mezi námi.

Anna Potůčková 27.9.2020 17:22

Hezký článek, hezké fotky, ale smutný konec. Snad se Vám na íčku bud líbit a přijdete na jiné myšlenky.

Jitka Hašková 27.9.2020 17:16

Moc hezký výlet a fotky také. Děkuji.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá