O xenofobii s úsměvem XVIII: Rakušané

Zajímavé "kouknutí" na naše sousedy. Myslím, že v něčem jsme si podobni. Zejména v tom neustálém kritizování všeho různého. Stále jsme s něčím nespokojeni. Neznám Rakušany tak, abych je mohl srovnávat, ale vídeňský řízek mám rád. :-)

Vtipná charakteristika dalšího národa mě pobavila.

Děkuji vám. :-) Rakušany neznám. Rakousko mi je sympatické, ale byla jsem tam jen na poznávacím zájezdu v Alpách a jeden den ve Vídni. Text se mi líbí.

Nedokážu hodnotit Rakousko jako stát a do dějin 2. světové války se mi moc nechce. Rakušanů jsem poznala několik, byli vzdělaní - z oblasti kultury a historie, i třeba v dost vysokém postavení, ale moc milí a srdeční. Pamatuji si, jak hned brzy po listopadu přijel do archivu ředitel přes celé archivnictví, byla jsem s ním na obědě, a cestou jsem jen tak řekla, že bych šla na čas do Rakouska, ještě zlepšit jazyk, třeba někam uklízet! A on mě hrozně "srovnal", co mě to napadá, že se přece takhle neshodím, když mám zdaleka na víc.

Ano, zajímavé.

Moc zajímavé.

Nemohu posoudit, Rakouskem vždy jen projíždím a ta chvilka, kterou jsem tam jednou strávila na vánočních trzích vypovídá jen o tom, že o Vánocích tone Vídeň v záři světel. Pěkné, to osvětlení i článek. :-)

Rakušan se velmi těžko charakterizuje. Já jsem nikdy takto nepřemýšlel a byl jsem v Rakousku několikrát. Těžko se k textu vyjadřovat, já mám na Rakousko a Rakušany jen ty nejlepší vzpomínky. Musel bych tam žít déle, než týden, či čtrnáct dní dovolené. A tak beru to, co je výše psáno.