Lidi, já jsem střevo

Hani, i já bych mohla vyprávět o mých šílených pádech. Ne nejsi střevo.... A už dál nikam nelez, ono se to nezblázní.

Jste statečná že o tom ještě vtipně dokážete napsat. Židle, židličky i stoličky jsou zrádné. Není problém si při pádu z nich zlomit obě ruce. A to pak je mazec.

Opatrně na výšky, je to zrádné. Ať se pohmožděniny dobře hojí.

Sebekritika je chvályhodná, ale věřím tomu, že najdete o sobě spíš záležitosti pozitivní. Tohle byla velká smůla. Ale bolest pomine, tak jako vše špatné.

Hani, sestra takhle jednou stoupla jen na okraj židle, aby nemusela posílat pryč kocoura, který tam ležel, chtěla sundat něco ze skříně a taky ztratila rovnováhu a spadla. Prostě to člověku vždy předem nedojde. Tak ať to přestane bolet!

Hanko, člověk když padá, tak to je vždy na zem. Nesmí zapomenout vstát. To ty jsi udělal. Bohužel pády bolí !!! Chybami se člověk učí, tak doufám, že už takovou chybu neuděláš.

Hani, nejsi střevo. Byla to smůla. Hlavně, že to nedopadlo hůř.

Uf, Hanko, ještě že aspoň tak . Jen taková úvaha - nemáš ty náhodou pravý opak? Z pekla štěstí? Když už padáš, tak si nic nezlomíš :-) Přeji ti, ať ti to vydrží i nadále :-)

Uf, to jsem si oddychla, že to nakonec byly jen modřiny. Zpočátku to vypadalo tak děsivě! Hanko, jste odvaha. Vylézt s operovanou kyčlí na židli, spadnout, a pak to ještě pěkně popsat, no klobouk dolů.

Hano, asi jsme stejné v tom ,že nejdříve jednáme a pak se divíme. Sama vím ,že když lezu na štafle a pokouším se ostříhat přerůstající břečťan a natahuji se tam ,kam určitě bez rizika nedosáhnu , si teprve uvědomím, co když spadnu. Pak si řeknu "holka zdraví si na hnoji nenašla , tak neblbni a kašli na přerostlý břečťan a nech to pro někoho mladšího".Hani, držím palce ,ať to přestane bolet a příště raději na výšky nelezte. Moc pzdravuji a věřím , že ještě hodně krásných povídek napíšete, neboť Váš humor dodává sílu a úsměv. Dík.....