Řekni, neříkej

Když si čtu tvé verše, Zuzko, myslím na toho, komu ještě mohu říkat miluji tě, a který to stejně rád říká mně.

Děkuji Vám oběma za ta kouzelná slovíčka, vrací mě do vzpomínek o mých dávných láskách.

Už mě skoro víc zajímá co ti Zuzanko napíše pan Jiří. Jeho obdiv je obrovský a není to asi jenom obdiv.

A je to tak milé a hezké :) Myslím i ta odpověď pana L. To se hned líp usíná, když jsou někde, možná ne až tak blízko, ale aspoň u mne v PC ) tak souznělé duše ...:)))

S tím musím jen souhlasit.

Povedené dílo zkušené autorky má dobře zvládnutý složitý verš do bezchybného rýmu. Musíme ocenit vysokou obsažnost všech slovních útvarů i jejich nespornou hodnotu emocionální popisnosti a nápaditost v uchopení zvoleného tématu. Kostatovat proto jistě můžeme, že navzdory množství nově autorkou prezentovaných básní, jejich úroveň nejen neklesá, nýbrž bychom mohli hovořit spíše o vzrůstající tendenci.

A co k tomu říci, vy dva cvrlikající? Snad jen ,že není co dodat, jen těžko hledám slova!

Neříkám jak mi scházíš když večer usínám to jak mi do snů vcházíš v duchu tě objímám jak je tvůj úsměv milý kolik mi dává síly Neříkej že to nevíš to ve svých očích mám