Kontakty Jiřího Voskovce s Janem Werichem v letech 1956 až 1974, kdy se scházeli (občas za téměř konspirativních okolností) od Londýna přes Montreal, Stratford, New York až po Vídeň, rekonstruuje kniha s názvem Voskovec a Werich – Dialogy přes železnou oponu. Autoři František Cinger a Karel Koliš ji ozvláštnili dosud neznámými informacemi.
Čtenáři se dozvědí například to, o čem přemýšlel Voskovec, když se rozhodl v dubnu 1948 odjet z Prahy do Paříže a následně do Ameriky. Jaký byl jeho názor na film Císařův pekař, Pekařův císař, ve kterém jeho herecký partner ztvárnil titulní role. Či jak Werich sledoval hereckou dráhu a životní osudy Voskovce v Americe.
Podle jednoho z kmotrů publikace Jiřího Suchého jsou cenné především nové skutečnosti. „Co který z nich prožíval, dalo se vytušit z jejich korespondence, která vyšla knižně. A náhle tu jsou nové informace,“ upozornil. Podle něj tak ze stránek knihy vyjde najevo, že z doby tak bohaté na události, i když ne vždycky vlídné, se toho o dvojici V+W vědělo vlastně žalostně málo. „Přesto o nich bylo hodně řečeno. A co nebylo řečeno, je v této knize,“ dodal Suchý.
Na své angažmá ve Werichově Divadle ABC vzpomíná Květa Fialová. „V roce 1957 jsem s touto žádostí přijela z Martina do Prahy. Už včera jsem vás potřeboval, řekl mi pan Werich po kratičké zkoušce,“ uvedla.
Cinger je mimo jiné autorem úspěšných titulů 12 podob Jana Wericha či Werichovy biografie Smějící se slzy, Koliš se s Werichem přátelil v posledních letech jeho života. Byl i editorem audiozáznamu ze setkání V+W v roce 1974 ve Vídni. Podle Cingera nešlo autorům o skandální odhalování, ale o přiblížení životních poutí obou zakladatelů Osvobozeného divadla.
Jiří Voskovec (1905-1981), Jan Werich (1905-1980) a Osvobozené divadlo nepřestávají veřejnost zajímat. Legendární se staly nejen společné divadelní hry, improvizované dialogy vedené na forbíně a písničky zhudebněné Jaroslavem Ježkem, ale i jejich samostatná tvorba.
