A když už jsem vytřela kuchyni a ta je docela velká, vrhla jsem se na chodbu, která je také rozlehlá a chodí po ní všichni - lidé, 3 kočky a 2 malí pejsci.
Když jsem dovytřela, otevřela jsem i domovní dveře, aby vše rychleji uschlo. Mezitím telefon, bráška volal, jenže ouha, jak Mysty uslyšela můj hlas, skočila verandou dovnitř a zahamtala úplně vše vytřené. No, nadávala jsem, jak se říká, jako špaček (i když jsem špačka nikdy nadávat neslyšela). A šla jsem vytírat znova. Pak jsem vzala pejskovou, košík, nožík rybičku, nazula gumáky a před polednem jsme vyrazily. Jistěže opět začalo pršet. Po dešti opět přijde slunko, tak se i stalo, i když na chvilku. Máme místa, kde najdu bedly, našla jsem. Našla jsem i 2 kozáky a něco klouzků. Mám nainstalovaný program Na houby a vždy mi to řekne Aleluja to pro jistotu. Co neznám, nepoznal ani ten program, dá několik druhů. Mystynka skotačila okolo mě a oběma nám bylo fajn. Moc ji chválím, máme skvělou přivolávku, tak ji bez obav mohu pustit na volno. Sice stopařka je, ale nedovolí si rozeběhnout se za srnkou.
Když si něco moc přeješ, tak se ti to splní. Když mi odešla první chodská fenka Hesynka, tesknila jsem, ale rozmýšlela jsem, zda zase nového psa, mám ještě starou boxeří holku. Jenže k 70tinám jsem od mladých dostala dárek. Jistě víte, že to byla kulička jménem Mysty. A tak abych jí stačila, musím pořád se sebou něco dělat. Ráno 5 Tibeťanů, které jsem si už oblíbila. Dlouhé procházky, škrábání se na vršky a úchvatný pohled dolů je zaslouženou odměnou. Vnímání přírody je snad ten největší koníček, který obdaruje člověka, který ho velmi obohatí a ozdravuje z naší rozvinuté civilizace.
A hlavně také moc pomáhá urovnávat myšlenkové pochody v hlavě. Vyženou se negativní myšlenky, věci, které si myslíme, že musíme a musíme. Říká se tomu, vyčistit si hlavu. Vnímám neustálý koloběh a obnovu přírody. No, řekněte, všelijaká učenost je k ničemu, pokud nepochopím přírodní jevy a nemám lásku ke všemu živému. A jak stárnu, jsem pokornější a vděčnější za vše dobré, co ještě mohu prožívat. A i v těch malých radostech, v drobných potěšeních, ve chvílích, kdy se cítím šťastně, nacházím smysl života. Ten se vlastně pořád mění v určitých etapách našeho žití.
Když si něco moc přeješ, tak se ti to splní. Co si nyní všichni přejeme nejvíc, víme. Ještě dodávám, je nutno k tomu přispět i vlastními silami. Bez nich by to nešlo.
A ještě musím dodat, že krokoměr za dnešek mi ukázal 10801 kroků. Dobrý, ne?
