Úvodní foto: autorka

Říjnovou Stromovkou

21. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 22.10.2020 21:00

Děkuji. V době, o níž píše Alena, jsem dala výzvu k procházce. Neozval se nikdo.

Irena Mertová 22.10.2020 10:56

Hezká procházka. Taky se těším, že po koroně se tam půjdeme podívat s íčkem...

Marie Doušová 22.10.2020 10:04

Děkuji za krásnou fotografickou procházku podzimní Stromovkou.

Jarmila Komberec Jakubcová 22.10.2020 08:27

Stromovka jsem moc krásná, také když jsem žila v Praze jsem se jí procházela. Dík za hezké povídání.

Věra Ježková 21.10.2020 22:09

Děkuji podruhé. :-)

Dana Divišová 21.10.2020 21:46

Ve Stromovce jsem byla v letošním roce s kamarádkama dvakrát. Překvapilo mne, jak je krásně rekonstruovaná po povodních. Pokud můžete, projděte se tam. Fotky jsou nádherné.

Alena Tollarová 21.10.2020 20:55

Pamatuji si, že jsme si domlouvaly vycházku Stromovkou s partou z i60. Zatím na ni nějak nedošlo. Prošla bych se tam ráda, jak se říká i zu fuss :)

Eva Mužíková 21.10.2020 19:41

Také jsem se s Tebou ráda prošla Věrko. Moc hezké fotky.

Anna Potůčková 21.10.2020 18:16

Ráj na zemi -pastva pro očí! Díky moc za ty krásné fotky!

Martina Růžičková 21.10.2020 17:55

Věro, krásně jsi moji milovanou Stromovku zachytila na fotkách. Podzim jí moc sluší :-).

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá