Rouškobraní

Roušku beru jako nutné zlo, jenže venku v přírodě ji nepotřebuji, tak ji vždy někam zastrčím a pak ji hledám na přeprání. Také měním kabelky a saka a tak se mi roušky neustále vytrácejí neznámo kam. Nejsvědomitější , jak jsem vypozorovala ve městě , jsou cikáni, musím je pochválit, dbají o své uzdraví :-)

Děkuju za moc pěkný článek. Já v roušce chodím neustále a už se moc těším na dobu, kdy jí nebudu nosit.

Já moc roušky nenosím, protože skoro nikam nechodím. A když jdu na výšlap někam nad město, roušku po chvíli sundám. Na nákup jezdím jednou týdně, tak to vydržím. Když jdu s pejskem na venčení, roušku mám pro jistotu v kapse. A do města už nejezdím vůbec. Jen kousek od nás na nákup. Ale izolace od lidí mi vadí víc, než roušky.

Také se těším na dobu, až ten virus přemůžeme a roušky odložíme a nejlépe až je vyhodíme. Jinak snad jen dodám, že ženy ušetří za rtěnky :-)

Já už se těším na roušekodkládání, až ten malý spratek konečně vyklidí pozice. Zatím to musíme nějak vydržet a trochu se omezit.

Hani, ale na procházku mít roušku nemusíš, ne? Já nemám roušky veselé a smutné, ale na různá použití. Do obchodu, tramvaje, na delší cestu autobusem. Vadí mi velmi. Potí se mi brýle, nic proti tomu nepomáhá. Teče mi z nosu, často musím roušku sundávat. Přesto nosím roušky od začátku epidemie všude, kde jsou lidi.

Hano, ráda si vždy přečtu Vaše články a ujistím se ,že jsme na tom občas stejně a to hlavně v nošení roušek. Přeji hodně zdraví a ještě hodně takových krásných postřehů ze života. Dík...

Také se mi tvoje psaní líbí, Hani ♥ .

Hanička ve svém typickém originálním balení, které mám ráda.