Ilustrační foto: ingimage.com

Konečně v důchodu, hurá!

24. 10. 2020

Tak jsem se přece jen dočkala! Letos 2.května přišel den "D" a to doslova. Byl mi přiznán důchod. Sice předčasný, ale byl. Super, konečně jsem taky důchodkyně, tetelila se moje dušička blahem.

Můj příběh

Autor: Hana Ederová

Hodnocení:

(5.1 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Ženatová 25.10.2020 08:27

Díky za Vaše přímo "andělská slova..." *

Marie 00000 25.10.2020 07:43

Krásně napsáno.

Eva Mužíková 24.10.2020 21:18

Hezky jste se mezi nás paní Hanko zařadila. Pište dál. Přeji hodně tolik potřebného zdraví.

Soňa Prachfeldová 24.10.2020 20:22

Skvělé paní Hano, uvidíte, čas vám na vše nebude stačit, je to čas opravdu hezký a v důchodu vám přeji hodně zdraví a radosti v rodině. Užívejte si na 1000%. s láskou a radostí.

Mirek Hahn 24.10.2020 20:11

Ať se Vám daří :-)

Alena Tollarová 24.10.2020 20:03

Také patřím k těm, co s prací praštili dřív a nelitovala jsem toho ani na okamžik. Přeji Vám štastné vykročení do těch nejdelších prázdnin.

Věra Ježková 24.10.2020 20:00

Do předčasného důchodu jsem šla dobrovolně, o dva roky dřív. Pracovala jsem jako vědecká pracovnice na Karlově univerzitě. Práce mě bavila, ale unavovalo mě neustálé shánění grantů a stále náročnější kritéria na publikační činnost. Taky jsem měla starosti s nemocnou maminkou. Svého kroku jsem nelitovala ani minutu. Přeji vám příjemné roky důchodky.

Jana Šenbergerová 24.10.2020 18:08

Přeji vám příjemné chvíle na íčku a těším se na vaše další články, fotky, diskuzní příspěvky. A dík za andílky, těch není nikdy dost.

Dana Puchalská 24.10.2020 17:11

Ano, moc hezký článek. Já osobně povolání zdravotních sester velmi obdivuji.

Anna Potůčková 24.10.2020 16:45

Moc hezký článek! Mám jednu z dcer také zdravotní sestru, která je v současnosti na mateřské. Zda se ale do zdravotnictví vrátí je ve hvězdách. Já sama toto povolání vnímám jako jedno z těch nejdůležitějších ve společnosti. Jsou to právě sestřičky, které své pacienty nejvíce obskakují, pečují o ně a pomáhají jim překonávat všechny nemoci nejen na těle ale i na duši.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková