Ilustrační foto: ingimage.com

Konečně v důchodu, hurá!

24. 10. 2020

Tak jsem se přece jen dočkala! Letos 2.května přišel den "D" a to doslova. Byl mi přiznán důchod. Sice předčasný, ale byl. Super, konečně jsem taky důchodkyně, tetelila se moje dušička blahem.

Můj příběh

Autor: Hana Ederová

Hodnocení:

(5.1 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 24.10.2020 16:29

Paní Hano, jste pro mě po přečtení Vašeho příspěvku prototypem člověka, který by mnoha jiným mohl sloužit za příklad, ačkoliv Vy sama to berete tak nějak "normálně". Děkuji, pište dál!

Daniela Řeřichová 24.10.2020 16:03

Dobrý den, Hano, myslím, že tady jste na správné adrese. Profese zdravotní sestry si nesmírně vážím. Podobně jako Vy i moje švagrová celoživotně sloužila pacientům na mnoha odděleních. Můj tatínek, který byl patnáct let na vozíku, nazýval sestřičky anděly.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce