Foto: autorka

Moje zábava: Ještě, že máme naše Íčko

29. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 29.10.2020 13:44

Soni díky za článek, ale hlavně za nádherné fotografie. Člověk opravdu žasne nad tím, co příroda a její zákonitosti dokáží.

Zuzana Pivcová 29.10.2020 13:28

Soňo, Ty sem vždycky vpluješ v pravý čas jako usměvavé sluníčko. Čtu si Tvůj příspěvek a skutečně tu i přes dosud zamračenou oblohu začíná vylézat slunce.

Jaroslava Handlová 29.10.2020 13:17

Soňo, patříš k lidem, kteří umějí hledat krásu, štěstí...a nejen nalézt, ale také sdílet své zážitky. Díky.

Hana Nováková 29.10.2020 13:13

Soňo, hezký článek a krásné fotky. Ráda se pokochám vašim krajem

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá