Foto autorka

Fotoreportáž: Ahoj, Milado

27. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Naděžda Špásová

Hodnocení:

(4.9 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Irena Mertová 28.10.2020 21:32

Naďo, díky za další hezkou fotoprocházku!

Jitka Mošovská 28.10.2020 19:51

Naďo, ráda fotíš nebe, vodu a přírodu, viď? Je to vidět z mnoha fotek.

Martina Růžičková 28.10.2020 17:59

Kouzelné fotky! Netušila jsem, že je tam tak krásně.

Eliška Murasová 27.10.2020 23:57

Tak si myslím, že vy dvě , Ty a Milada jste velké kamarádky.

František Matoušek 27.10.2020 21:23

Naďo, opravdu rozlehlá nebyla, byla to tehdy krásná, štíhlá dívka, a zarostlá jen tak, jak dívenka v jejich letech měla být.

Alena Vávrová 27.10.2020 20:11

Nj, Naďa a Milada + krásné počasí, to nemohlo jinak dopadnout, než skvěle. Bylo v sobotu skutečně krásně. Dík za sdílení.

Helena Votíková 27.10.2020 16:38

Opět moc pěkná fotoreportáž.

Naděžda Špásová 27.10.2020 15:19

Ale, Františku, určitě nebyla tak rozlehlá a zarostlá. Pobavilo mě to. :-)

František Matoušek 27.10.2020 15:14

...bóže, to je tak když člověk pospíchá. Chtěl jsem jen říct, že tu co jsem znal, byla taky pěkná.

František Matoušek 27.10.2020 15:12

Díky za pozvání k podzimní procházce kolem MIlady. Bohužel tuto Miladu neznám

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá