Foto: Zuzana Pivcová

Má naděje smysl?

6. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

zuzana šišková 9.11.2020 18:48

Naději nikdo neviděl umírat, proto asi opravdu odchází až po nás. A to je dobře. Přátelství s nadějí patří k nejhezčím.

Jan Zelenka 7.11.2020 22:29

Jsem moc rád, že jsem zde, na íčku, objevil pár lidí, raději upřesním, pár žen, které píší moc pěkné a krátké glosy. Mám rád tento žánr. Také se jím, krom jiného, zabývám.

Jarmila Komberec Jakubcová 7.11.2020 15:36

Hanko moc zajímavé zamyšlení. Také foto Zuzky P. je moc hezké.

Růžena Kuželková 7.11.2020 10:23

Dalo by se říct - ze života a proto pravdivé,díky.

Dana Divišová 7.11.2020 09:54

Moc hezká úvaha . Někdy jen naděje drží člověka při životě. K tomu přidám čínské přísloví. Neprolévej slzy, můžeš-li ještě doufat.

Libor Farský 7.11.2020 09:20

Moc rád Tě čtu, ale přečtenou Tě ještě zdaleka nemám. Chybí mi osobní setkání a pohled do očí ...

Hana Nováková 7.11.2020 09:14

Hanko, naděje umírá poslední, každý ví, kolik v tomto slovním spojení je pravdy ověřené životem. Děkuji za článek a pišta a pište a pište, kdo chce, bude číst, kdo ne, nebude, nikoho nikdo nenutí!!!

Marie Faldynová 6.11.2020 22:12

Perfektní postřeh: Strom naděje, který jsme si sami vypěstovali, může opravdu skončit jakkoliv: opadá mu listí, můžou mu ulámat větve nebo ho rovnou porazit. Pak je ještě strom naděje, který můžeme přijmout jako dar. Strom naděje, který mi nikdo nezničí. Jak zpívá Jindřich Černohorský - Věřím v lepší svět ex post.

Marie Seitlová 6.11.2020 20:04

Hanko moc se mi vaše úvahy libí, jen tak dál.

Helena Votíková 6.11.2020 18:12

Moc pěkné zamyšlení.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková