Fotoreportáž: Na hřbitově

Pěkně jste ten úpravný hřbitov v podzimním hávu nafotila.

Hřbitovy mají být krásné. Jako tvoje fotky.

Naďo, krásné! Zrovna dnes jsme se vydali na naši oblíbenou procházku okolo hřbitova, a protože jsme si tentokrát vzali i foťáček, možná se přemluvím a pozvu vás také k procházce. Nám se moc líbila.

Nadi děkuji za tuto fotorepotáž z moc hezkého hřbitova. Také já ráda navštěvuji hřbitovy v jiných místech a městech. Každý hřbitov je jiný, jiné jsou pomníky a i ta výzdoba.

I když jsou hřbitovy místem odpočinku zemřelých, procházka po některých je zajímavá. Tento ústecký bohužel neznám, ale fotky máš, Naďo, krásné. Zajímavý je i písecký lesní hřbitov. Krásné jsou historické hřbitovy poblíž starých italských kostelů. Je to přehlídka nádherné architektury. Zajímavé jsou i hřbitovy chorvatské s malými domečky. Nádherný byl hřbitov ve městečku Traunkirchen v rakouském Salzkammergut s litinovými kříži a výhledem na Traunsee. Bohužel na čelákovický hřbitov, kde odpočívá moje žena se synem, se hned tak nedostanu. ještě, že o něj pečuje vzorně dcera.

Naďo, to je moc hezký hřbitov,vyloženě zve k příjemné procházce. Zrovna včera jsem byla na Olšanech a pořídila pár snímků starých hrobů. A že těch hřbitovů v Praze je.

Já na rozdíl od tebe, mám hřbitovy ráda, ale hlavně ty staré až starobylé. I v cizině se ráda podívám. Krásný hřbitov je třeba v Šumperku, ten starý. Nelíbilo se mi na vyhlášeném Lesním hřbitově ve Zlíně. Ale ty jsi nás provedla hřbitovem půvabným. Moc se mi líbí úvodní foto, symbolicky je hlavní motiv ve stínu. Fotoreportáž ze hřbitova? A proč ne, když se to umí.

Všechno někdy začíná a taky někdy končí. Nic živého tu není napořád. I hřbitov s hroby patří neodmyslitelně do našeho života. Hezký článek, krásná foto. Na hřbitov bych také nešla v noci, i přes to, že se říká: bát se máš živých, ti mrtví ti už neublíží, stejně to nějak nejde překonat. Ale noční návštěva hřbitova by určitě měla svoji typickou atmosféru.

Bydlím kousek od hřbitova, ze sedmého patra v této době vidím za tmy stovky světýlek. Je to takový uklidňující pohled. Fotky, zvláště ta úvodní, jsou povedené.

Ráda zajdu na hřbitov, zapálím svíčky a smutné je , že už i některým mým kamarádkám. Prostě život je dočasný, to bychom si měli s pokorou uvědomit. " Co jsme my, byli jste i vy, co jste vy ,budeme i my" . Většinou také už příbuzní nechají napsat na desku jen jméno a příjmení, což dříve nebyvalo a myslím, že je to takové ošizené.