Foto: autorka

Fotoreportáž: Mraky

19. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(5.1 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 19.11.2020 10:19

Pěkná galerie

Věra Ježková 19.11.2020 10:03

Taky ráda fotím nebe a mám v zásobě hodně fotek.

Anna Potůčková 19.11.2020 09:55

Eleno moc krásné snímky mraků Ty umíš do svých fotek zachytit cokoliv - i to co já mnohdy ani nevidím. Možná je to tím, že ráno zatímco ty jsi venku já se válím ještě v posteli

Jana Šenbergerová 19.11.2020 09:40

Miluji stromy a mraky taky. Oblohu vidím z postele a její proměnlivost mě někdy doslova donutí z postele vyskočit a nenechat si ujít divadlo, které nám ty "shluky vody" předvádějí. Díky, za tu nádheru.

Zuzana Pivcová 19.11.2020 09:32

To jsou fantastické záběry, zvláštní mraky vlastně vídám jen v jižních Čechách, tady nemám moc šanci. Při pohledu na některé tvary mraků se ani nedivím, že je mnozí lidé vnímají jako mimozemské vesmírné lodi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá