Moje první brýle

Brýle na čtení mám asi od 45ti let. A skoro celou dobu je nosím na šňůrce. V práci se mi totiž stávalo, že jsem šla něco vyřídit do jiné kanceláře. Brýle jsem nechala na svém stole. Tak šup pro ně. S kolegyní jsme vyřídily něco kolem faktur a vrátila jsem se do své kanceláře. A brýle zase zůstaly "ve fakturách". No, dost jsem se kvůli nim naběhala v práci i doma, než mě zachránila ta šňůrka.

Na své první brýle vzpomínám velice přesně. To jsem si jednoho krásného dne ráno vzala telefonní seznam a místo do květinářství se dovolala někam na úřad. Chvíli byli z mé objednávky paf a já se hned odpoledne vydala do Optiky. Již delší dobu jsem měla pocit, že bych se tam měla nejspíš zastavit. Paní, zvyklá asi od lidí na ledacos, mi, jak už se tak dělá, měnila ta sklíčka v nasazených brýlích a ptala se: A teď? A co takhle? Je tohle lepší? Jednou jsem viděla líp, jednou hůř, ale ona už přesně věděla, co a jak. Tak, povídá si pro sebe, to bychom měli. Civím na rozmazanou tabulku s písmenky a povídám jí, jako přes to, co jste mi tam dala teď, nevidím skoro nic. Vraťte si tam to předtím! A za mnou se ozval tichý hlas...PANÍ...VY TAM TEĎ NEMÁTE NIC...TEĎ TOTIŽ KOUKÁTE JENOM SVÝMA OČIMA, VÍTE....No...a bylo to.

Hezký článek. S brýlemi to není jednoduché. já jsem dostala první brýle na četní v první třídě (rok 1950). Nebavilo mě je nosit. viděla jsem dobře i bez nich, tak jsem je nenosila. Brýle na čtení jsem začala potřebovat až po čtyřicítce, když jsem si zkazila oči u počítačové obrazovky. Takže si "užívám" s brýlemi něco přes 30 let a jsem ráda, že to nebylo celý život.