O xenofobii s úsměvem XXI: Řekové

Projeli jsme z Řecka celkem dost a Řekové patří k mým oblíbeným národům. Je zajímavé, jak z hlediska "xenofobie" jsou lidé schopni zevšeobecnit díky poznání třeba jen několika jedinců povahu celého národa...(samozřejmě to obvykle nebývají jedinci kladní).

Přečetl jsem se zájmem, i když se o Řecko nijak zvlášť nezajímám, nikdy jsem tam nebyl, ani nebudu. Oceňuji vtipný text.

Opravdu nevím, jak se staví Řekové k jiným národům, ale při svých cestách na dovolenou na mnohé řecké ostrovy jsem zažila všude jen hezké chování ke mně. A když jsme se jednou daly po jednom vystoupení se sestrou do řeči s Marthou a Tenou a řekly jim, že nám v mládí říkali, že jsme jako ony, tak se smály a souhlasily a Tena říkala: Nosánky, co? Díky, Věrko.

Pěkné počtení, mám k Řekům hodně blízko, dokonce jsem si jednoho vzala, ale je narozený zde a mluví a píše dobře česky - i když řecky nikdy nezapomněl :-)

Zajímavé počtení, neznám ani Řecko, ani Řeky osobně.

Děkuji vám. V Řecku jsem nebyla, což mne mrzí, neboť antické Řecko vnímám jako základ evropské kultury a vzdělanosti. Knížka se mi moc líbí.

I já jsem měla spolužáka Řeka,byl to moc milý kluk. Ale někdy v roce 1965 se vrátil s rodiči zpět do své vlasti.

Jak píše Jana, mnoho Řeků emigrovalo po druhé válce k nám, do Československa. S několika Řeky jsem pracoval i v tiskárně. Byla to bezproblémová komunita. Přátelští a pohodoví. Po pádu plukovnické junty se jich hodně vracelo zpět do své vlasti.

Zajímavé, ale nemám s Řeky moc zkušeností.

Chodila jsem s řeckými sourozenci do školy, ale ti se chovali docela česky, jak žili tady...