Nejlepší jídlo našeho dětství. Dříve brambory, nyní pizza nebo špagety
Ilustrační foto: pixabay.com a ingimage.com

Nejlepší jídlo našeho dětství. Dříve brambory, nyní pizza nebo špagety

26. 11. 2020

Jaké bylo v dětství vaše nejčastější jídlo? Nebo nejoblíbenější? Nebo naopak nejnenáviděnější? Odpovědi na tuto otázku zpravidla dokazují, jaké rozdíly jsou mezi stravováním různých generací.

Pizza. Hranolky. Špagety. To je vítězná trojice, kterou nyní nejčastěji jmenují děti, když dostanou otázku, co jedí nejraději. Když se na totéž zeptáme  jejich babiček a dědečků, zjistíme, že tato jídla v dětství vlastně vůbec neznali.

„S pizzou jsem se poprvé setkala až někdy po roce 1990, když jsme začali cestovat. Občas ji kupuji vnukům, ale musím říct, že mi nikdy nijak zvlášť nechutná. Prostě placka s něčím. To mi tehdy mnohem více chutnají klasické bramboráky, když už bych měla hledat něco podobného, tedy placku,“ říká se smíchem dvaaosmdesátiletá Helena.

„Vnučka pořád otravuje, že chce špagety s kečupem. No tak jí je občas udělám, ona je ráda a já mám klid. Ale když jí dám nějaké jiné těstoviny, mručí, že to není ono. Stačí, aby to mělo jiný tvar, a už se ofrňuje. Přitom my jsme neznali špagety, pořád jsme jedli jen kolínka, ovšem s něčím, s omáčkou, s masem. Jíst je jenom polité kečupem by nikoho nenapadlo. Vlastně si vůbec nevybavuju, kdy jsem se poprvé setkala s kečupem,“ říká pětašedesátiletá Irena.

Když přijde řeč na oblíbená jídla z dětství, je vidět přímo generační propast. „Když dozrál angrešt nebo rybíz, třešně, jahody, byl to velký svátek. Mnohem více jsme tehdy oceňovali sezonní ovoce, ale také třeba kompoty. Meruňkový nebo broskvový, to byl málem luxus. Dnes by to už za luxus asi nikdo nepovažoval,“ říká Jitka Rákosníková, autorka několika úspěšných kuchařek. Míní, že právě v dětství se vytvářejí nejen chutě, ale i stravovací návyky, které pak člověk ovlivňují a provázejí celý život. „Já si na jednu z prvních chutí, která se dá označit jako zážitek, vzpomínám celkem přesně. Byl to chleba. Takový ten poctivý venkovský pecen, který býval u naší babičky. Ona ho sice nepekla, byl kupovaný, ale krásně voněl, byl vláčný a chutnal božsky. Pro mě se stal takovým měřítkem českého chleba a dodnes jim vše poměřuju. Jedla jsem ho jen posolený nebo s domácím sádlem a cibulí. To dodnes považuju za báječnou pochoutku, tedy pokud natrefím na ten správný chleba,“ vypráví. Vzpomíná také na koláče své babičky z tenkého kynutého těsta s ovocem, mákem a drobenkou. „Pražská babička zase dělala dokonalé bramborové placky a milovali jsme i další, nesmírně prosté jídlo, vařené brambory s máslem a tvarohem,“ říká.

V jedné rodině nedávno babička uvařila vnučkám brambory s cibulkou. Nejedly. Pak si doma stěžovaly, že jim babička nedala najíst, že měly hlad. Jejich mamince to bylo divné, bylo jí jasné, že si vymýšlejí.

„Mami, cos jim dala k obědu? Ty malé potvory tvrdí, že nic.“

„Ani do toho nedloubly. Normální bramory s cibulkou. Tvářily se jako by měly na talíři pavouky.“

„No jo, to ony nejedí.“

„Nejedí nebo to neznají?“

„No vlastně obojí.“

„A tak proč jim to někdy neděláš, to jsme přece doma jedli pořád, ty jsi takové jednoduché jídlo měla moc ráda.“

„No jo, to víš, děcka dneska jedí jinak.“

Jenže pozor, odborníci na gastronomii upozorňují, že děti jedí přesně tak, jak je to doma naučí. Těžko si dítě bude žádat hranolky, když je nebude znát. Tedy, když mu je rodiče nebudou doma smažit nebo mu je kupovat ve fast foodech. „Nejhorší stravovací návyky si děti přinášejí z domova. Neházejme vinu jen na školní jídelny, nevěřme dětem, že se tam vaří jen špatně a že jim tam nechutná. Ten problém je složitější, ale základ dostává dítě vždy v rodině,“ uvedl Pavel Maurer, odborník na gastronomii a zakladatel průvodce po českých restauracích.

„Chutě jsou od nejútlejšího dětství ovlivněny prostě tím, co děti dostávají doma a  jaké zvyky při stravování jejich rodina má. Dříve také tím, nakolik co bylo dostupné. Nyní je sice velký výběr potravin, ale opět platí, že dítě si zvykne na to, co dostává doma od dětství. Myslím, že dnes je pro děti běžnější jíst těstoviny a pizzu, než třeba chleba s máslem nebo brambory s tvarohem, což bylo běžné pro generaci jejich prarodičů,“ míní Jitka Rákosníková.

Nejhorší je, když se různé generace dostanou kvůli tomuto tématu do sporu. Když se prarodiče zeptají, proč vnoučata jedí pořád pizzu a nechtějí chléb s máslem a pažitkou.

„No protože je jiná doba, dnes děti chtějí pizzu.“

„Ale není zdravá.“

„No není, ale co máme dělat, jsme rádi, že sní aspoň něco.“

„Kdyby ji neznala, tak by ji nejedla.“

„No ale to takhle brát nemůžeš, ona ji zná...“

„Jak ji může v pěti letech znát? Sama si na ni asi do pizzerie nezašla.“

„Tati, nech toho, je jiná doba a hlavně mi teď nezačni vyprávět, jak jste jako kluci jedli chleba se syrovou cibulí.“

„Víš jak je zdravá syrová cibule?“

„Fuj, nech toho.“

Ano, debaty na téma oblíbené jídlo dětství mnohdy nekončí dobře. Zábavné jsou pouze, pokud se do nich pouštějí lidé plus minus stejného věku. To se pak vzpomíná naopak skvěle, protože se většinou všichni shodnou.

jídlo
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Zatímco já se dodnes mohu utlouct po chlebu s máslem, žádné vnouče nemá máslo rádo. Vařím jinak, než se vařilo doma, když jsme byli děti. I klasiku jsem zjednodušila a zkrátila tak čas potřebný k vaření. Takové chlupaté knedlíky, jaké se u nás vařily, ani uvařit neumím. Občas bych si je s chutí dala. Děti dopředu brblají, ale co dostanou na talíř nakonec sní, a dokonce docela často i pochválí.
Daniela Řeřichová
To je věčné téma související se životným stylem. Jinak se stravovali prarodiče, jinak rodiče atd. U nás se děti a vnoučata těší na obědy u nás, protože dělám klasická, tj. časově náročná jídla, předem se domluvíme a spokojenost. Jejich maminky uznávají, že takto nevaří. Současný trend je jinde, pizza mi nevadí, ale do amerických řetězců rychlého občerstvení nechodím.
Milan Pepo
Je to zvláštní. Matně si pamatuji babičku...Přece jen to je už přes půl století. Snídala vždycky hrnek bílé kávy do kterého si nalámala suchý chleba a jedla jej polévkovou lžící. Doma jsme samozřejmě takové snídaně neměli, nebo se tedy nedělali. Ale u babičky i když připravila pro nás vnoučata třeba míchaná vajíčka, vždy jsem jí poprosil o hrnek... Aha, já už zapomněl jak se na Slovácku té bílé kávě říkalo nářečně. Možná mi někdo pomůže? :-) Tak jsem jí poprosil o hrnek té kávy a podle ní jsem si do toho drobil suchý chleba. Babička zemřela a já nějak na tuhle ,,pochoutku" zapomněl. No a teď, když jsem ,,dospěl" do jejího věku jsem si uvědomil, že pravidelně snídám hrnek teplého mléka se suchým chlebem. :-D
Margita Melegova
Nase zvyky z detstvi se nezmenily, spise jsou ovlivneny vekem, drivejsi chleb s maslem, dzemem, medem, salamem, vajickem,nakladanymi kapiemi vystridali pomazanky jsou pro nas lepe stravitelne. Leta jsem zavarovala, pozdeji i zamrazovala ovoce i zeleninu, nakladala zeli, varila dzemy, povidla, delala masove konzervy a varim stejna jidla jak jsem jedla doma, jen vyjimecne sklouznu k zahranicni kuchyni. Nejvetsi sok zazila druha babicka jednoho z mych vnoucat kdyz se dozadoval vareneho chleba, babicka nazhavila mobil a chtela slyset co je to za jidlo, byl to knedlik vareny v pare, byli spolu na chate tam se nevyvarovalo a k omacce dala chleb, leta to davala k dobru mezi znamymi.
Jana Tulejová
Vidím, že všechny děti jsou stejné. Když jsem byla malá, neexistovalo říci, že něco nechci! Snědli jsme všechno, ačkoliv dnes mám pocit, že jsem vyrostla na zelí a na leču. Mamka všechno pěstovala na zahradě a protože stavěli barák, trochu se na jídle šetřilo. Ne, že bych měla hlad, ale rohlík byl pro nás víc, než pro dnešní děti zákusek. Chleba s máslem, a posolený, se sádlem - to byla běžná snídaně. Ovoce rostlo na zahradě, takže angrešt, rybíz, jahody, jablka, hrušky, na zimu se ze všeho dělal kompot a samozřejmě se zelí nakládalo. Nemám ráda, když vnuci nad jídlem ohrnou nos a šklebí se, že tohle nejí... Nejstarší vnučka se k nám ovšem těší , mám dojem, že hlavně na jídlo. Ale všichni vnuci mají rádi mé polévky. Mám podezření, že je jejich matky nevaří.
Danka Rotyková
Máte pravdu, jednoduché vaření podle našich babiček, které skvěle chutná, je občas piplačka, na kterou dnešní mladí rodiče nemají čas. Ale babička, ta čas neřeší, když je to pro děti, je vždycky čas. A vůbec se nedivím, že jsou děti zmatené reklamou, jsou to jen déti. Navíc, někdy to bezdravé jídlo opravdu přijde k chuti, bohužel. Ale mělo by to být jen někdy.
Jana Kollinová
Také jsem zažila hranolkovo-kečupové období u vnoučat. Navíc vnuk doslova ujížděl na čokoládě. Uplynulo pár let a obě vnoučata jsou zastánci zdravé výživy. Jaký jídelníček má pravnučka netuší, ale vím, že nesmí dostávat nic sladkého.
Jarmila Fialová
Moje přerostlý vnouče(15) sice má rád pizzu,hranolky i hambáč,ale zbožňuje i mojí svíčkovou,halušky,palačinky,šťouchačky se "zelenýma čárkama" (šnitlík)....
Zdenka Soukupová
Ano, asi to tak je. Pizzu nebo hranolky taky občas sním a celkem mi i chutnají. Ale na zmíněné brambory s tvarohem, (případně dušená mrkev s fazolkami a k tomu brambory; nebo bramborové placky z vařených brambor a téměř na sucho opečených na pánvi), tak na to ta pizza opravdu nemá. A dělám to i vnoučatům a kupodivu to jedí! Hlavně ty placky.
Marie Faldynová
Naše vnoučata bramborové knedlíky milují, jinak mám taky pocit, že prostě nemají hlad. Kdo má hlad, sní všechno. I když právě já jsem se jako dítě nimrala v jídle, ať to bylo cokoliv. Pizzu si dělám, ale v mé generaci neznám moc lidí, kteří by jí ocenili.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.