FOTO: Michal Maňas - volné dílo

Do divadla

27. 11. 2020

I když se, v nynější době chorobné, setkávání ani besedám nedaří, přece mi při jakémsi hovoru kdosi položil otázku, co mi nyní nejvíc chybí. No, chybí mi ledaco, ale já si vzpomněl na divadlo. Že by chybělo nejvíc, to jistě ne, ale je ho škoda.

Můj příběh

Autor: Rostislav Mraček

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Várošová 28.11.2020 13:24

Hodně jsme jezdili ještě za mlada do Divadla v Hodolanech.Pak jej zrušili a bylo po operetkách, činohrách, i operách.Teď už jenm vzpomínám. Do Moravského divadla jsme nejezdili,nevím proč. pěkný článek Díky za pěkný článek o kutultře ,ta nám jistě všem chybí,: Díky za

Soňa Prachfeldová 28.11.2020 07:38

Moc se mi líbí Váš krásný zážitek z hudby.Chybi divadlo, kina, muzea, prostě kultura, věřím, že zase bude.

Jarmila Komberec Jakubcová 28.11.2020 00:07

Také se mi stýská po divadle. Nejraději jsem chodila do Divadla J.K.Tyla v Plzni. Máme ještě Nové divadlo, ale to mi spíše připomíná kino v Cinemě. Dneska bohužel nemůžeme nikam. Tak snad příští rok bude lépe.

Zuzana Pivcová 27.11.2020 18:40

Mám z Vašeho poetického příspěvku pěkný umělecký dojem, jako bych představení sama navštívila. Děkuji.

Věra Ježková 27.11.2020 17:03

Hezké. Taky bych šla do divadla. Jen malá připomínka: Dotyčný pán nelíbal rád všechny, ale ženy. :-)

Jan Zelenka 27.11.2020 15:15

Jo, divadlo. To my chybí hodně. Ale nejde jen o současnou karanténu. Když jsem se dříve podíval na program místního divadla a ceny vstupného, přešla mne úplně chuť. Při plzeňských studiích jsem měl koupeno předplatné na celou sezónu a když jsem bydlel v Praze, chodili jsme se ženou nejraději na opery a operety. Kde je tomu konec?!

Jana Šenbergerová 27.11.2020 14:25

Je moc dobře, že vzpomínky zůstanou a máme se k čemu vracet. Zvykli jsme si alespoň jednou ročně navštívit představení ochotníků z blízkých obcí, zajíždějí k nám i herci z kamenných divadel. Vždycky nás pobaví a obohatí. Často jsme chodili na vernisáže různých výstav. Když to teď nejde, vezmeme zavděk i divadelními představeními, která si můžeme pustit v televizi. S hudbou je to podobné.

Alena Vávrová 27.11.2020 14:23

Tedy divadlo, nedivadlo...dostal jste mne třetím odstavcem od konce...

Vladislava Dejmková 27.11.2020 12:37

Také mi divadlo chybí, naposledy jsem byla v lednu v Praze, pak na představení v přírodě v Bažantnici v Lázních Bělohrad během léta. Ale i to naše hradecké Klicperovo divadlo mám ráda, aspoň jednou dvakrát během roku bych tam zašla, kdyby...

Daniela Řeřichová 27.11.2020 11:20

Pane Mračku, velice děkuji za článek a vyznání, že vám chybí divadlo. Mně moc. Jsem divadlem postižená, je to nedílná součást mého života. Olomoucká scéna měla v divadelním světě vždy velmi dobré jméno. Tak si přejme, abychom už brzy mohli zase prožívat tu divadelní magii.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá