ilustrační foto: pixabay.com

Být stále mlád

27. 11. 2020

„Máš poslední šanci“, řekla jsem si, když jsem procházela koncem září pěší zónou. Dvě řeky, protékající naším městem, tu inspirovaly architekty k návrhu mělkých vydlážděných „potůčků“ lemujících oba protichůdné chodníky.

Můj příběh

Autor: Marie Martschini

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 27.11.2020 23:26

Krásné, poetické, inspirativní.

Dana Divišová 27.11.2020 23:08

Moc hezké. Taky si někdy připadám, že chci zastavit čas. Občas udělat nějakou maličkost, která nás vrátí do období plného hravosti. Mám ráda takové vybočení z reality . Říkala jsem kamarádce, že bychom měly jet neckyádu. Vyrobit ne lodičku, ale nějaké jiné plavidlo. Asi blbost pro staré dámy, ale aspoň bude legrace. Mojí kamarádce bude 72 , je stejně laděná jako já.

Marie Faldynová 27.11.2020 22:04

Také ráda chodím kolem vody, máme tu Vltavu i Vltavici, proudící voda je stále nová pastva pro oči a lodičku bych mohla vyrobit vnoučatům, až přijedou. A také si říkám : Co když je tento den poslední slunečný? Honem ještě jednou na procházku!

Soňa Prachfeldová 27.11.2020 21:02

Moc hezké , zhotovit lodičku a pustit ji na plavbu, hravé a svěží.

Zuzana Pivcová 27.11.2020 21:02

Ano, Moniko, chodím s ní denně.

Zuzana Pivcová 27.11.2020 18:35

Nezestárnout, ponechat si mladou duši, plnou ideálů!! Moc děkuji.

Rostislav Mraček 27.11.2020 14:58

Krásně poetické ráno. Jen pár vět, duše člověka je jimi však potěšena!

Alena Vávrová 27.11.2020 14:33

A já jsem si s úsměvem vzpomněla na jedno naše íčkařské setkání v Praze (bublifukovou párty na parníku), jak jsem vás na srazu v kavárně učila dělat parníky z papíru ;-) .

Hana Šimková 27.11.2020 13:40

Škoda, že neumím lodičku vyrobit a okolo není potůček, Jinak bych Vás ráda napodobila. Vždyť| kdo si hraje, nezlobí a možná, že i trochu zastavuje stáří.

Dalibor Polanský 27.11.2020 10:51

Je hezké vrátit se do mládí, jen ta voda by neměla téct tak rychle.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková