O jaru a miniskukních

Děkuji pěkně všem diskutujícím.

Každé roční období má svůj význam i půvab. Z každého si něco příjemného vyzobnu a užívám. Jaro je asi nejhezčí, příslib nového , příslib nadějí, štíhlá děvčata v mini. Také jsem je ráda nosila. Nohy slezly svižněji každý kopeček. Hlavně, že ještě dnes pořád můžeme vidět tu opakovanou krásu ve věčném koloběhu života. A ještě si pořád z něčeho uždibovat. No není to pořád hezké? Jako Tvé povídání Honzo.

Každý máme svá měřítka, podle kterých hodnotíme roční období :-). Krásné podzimní fotky!

Tak to já patřím k těm, co se daly spočítat na prstech jedné ruky. Sukně vždycky decentně těsně nad koleny. Toho je mi trochu líto, protože jsem mívala docela hezké nohy. Dnes už nemám ani ty. :-) Přestože to má k nostalgii daleko, váš článek se mi líbí. Jeho pojetí i styl.

Úsměvné a hezké. Ráda jsem nosila minisukně. Ony totiž přišly v době, kdy se mi z původních hůlčiček udělaly docela hezké nohy. :-D :-D Tak jsem si to užila. Vše pominulo, ale nevadí, hlavně, že to sluší zase dalším.

Honzo,hezky jsem si početla. A řekni která z nás žen minisukni nenosila ? Ty bys lehce spočítal na prstech jedné ruky. Můj otec říkal, že je to štamprle.

Paní Šimková - Nostalgie, ta v nás žije, občas ale jak harpyje do duše se zarývá, slabá místa odkrývá.

Jendo, moc pěkné zamyšlení. Jak víš, mám radši podzim než jaro. I můj podzim života je hezčí, než bylo jeho jaro. Minisukně jsem nosila ráda a pod tehdejším diktátem módy jsem se s nimi nerada loučila. Přeji ti ještě hezký a dlouhý podzim života. Krásné fotky.

Jo nostalgie, ta v nás žije.

Jo, bejvávalo......Také jsem chodila v minisukni, některé kvůli mamince jsem pak podkasala, nebot maminka je na nás nerada viděla a nedovolila, abychom si je nechaly šít, nebo kupovaly moc krátké. A tak až jsme nebyly mamince na dohled, tak se sukně podkasala. U které to nešlo, ta se téměř nenosila