Athény. Ilustrační foto: pixabay.com

O xenofobii s úsměvem XXII: Řekové

30. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.2 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 2.12.2020 07:46

Líbí se mi Tvé pojednání o narodnostech Věrko. Dost se dozvím o mentalitě lidí, to umíš popsat skvěle. Díky.

Věra Ježková 1.12.2020 09:29

Děkuji vám. :-) Knížku o Řecích bych zařadila mezi tři nejlepší z dvanácti, které mám. Část o jazyce se mi také moc líbí.

Věra Ježková 1.12.2020 09:29

Děkuji vám. :-) Knížku o Řecích bych zařadila mezi tři nejlepší z dvanácti, které mám. Část o jazyce se mi také moc líbí.

Martina Růžičková 30.11.2020 19:47

Pěkné pojednání o Řecích. Líbí se mi hlavně část o jazyce.

Jana Šenbergerová 30.11.2020 19:29

Moje letité zkušenosti s nimi se týkají především vztahu rodičů k dětem. Zatímco chlapci jsou za všech okolností hájeni, děvčata musí sekat dobrotu.

Marie Faldynová 30.11.2020 17:04

Překvapila mne ta spousta slov s původem v řečtině. V Řecku jsem nebyla, přátelé jezdí na jeden řecký ostrov ke stejným hostitelům už několik let a jsou tam moc spokojeni.

Jan Zelenka 30.11.2020 10:16

Byť jsem v Řecku několikrát byl, Řeky neznám natolik, abych se k první části článku nějak fundovaně vyjadřoval. S druhou částí se zcela ztotožňuji. Řekové zanechali světu obrovské kulturní dědictví. Je to především hrdý národ. To v nich nezničí ani dnešní podoba EU.

Zuzana Pivcová 30.11.2020 09:17

Nemohu tvrdit, že jsem Řeky kdovíjak poznala, když jsem tam párkrát byla na dovolené, ale že by svou nejistotu maskovali předváděním se, to bych neřekla. Mně připadali slušní a srdeční. Ale krajanka je jistě vnímá lépe. Díky, Věrko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková