Jednu bílou orchidej...

Před deseti lety jsme od kamarádky dostali naši první orchidej do nového společného bydlení a počet se během několika let zastavil na třicítce a já se mohla cítit jako boháč. Ale zásadně jsem je kupovala vždy ve výprodeji po odkvětu za desetinu původní ceny. Radost mi zkazily předloni svilušky. Začala jsem s nimi bojovat, ale nic na ně neplatilo. Napadaly jednu rostlinu za druhou a se slzami v očích jsem musela polovinu vyhodit, jestli jsem chtěla aspoň něco zachránit.

Abych pravdu řekla, odborník nejsem, ale kupodivu se jim u nás daří. Máme okna na východ. Zalévám je opravdu malililinkato odstátou vodou. Do konvičky dávám slupku z banánu, ta se rozleží a vznikne výživný zalévací roztok. Někde jsem vyčetla, že to mají rády - ale docela to smrdí. Asi tak čtyřikrát do roka jim připravím koupel a očištění listů. Vzduchové kořeny nechám, jak si je rostlinka nechala narůst, ona sama ví, kolik jich potřebuje, já odstřihávám jen suché. Taky stonek odstřihnu po odkvětu. Když vidím nový výhonek, přichytím ho k tyčce a těším se na nové květy. Pak se můžu nejméně měsíc radovat z barevné krásy.