Nikdy nevíte, co kde zažijete, koho potkáte a co ze všeho bude...

Nikdy nevíte, co kde zažijete, koho potkáte a co ze všeho bude...

1. 12. 2020

Hlavní město Praha vždy mělo a má vždy co nabídnout. Ať se jedná o kulturu, historii, zábavy, ale i občas poskytne zážitky, na které se jen tak nezapomene. A to doslova za každým rohem. A pokud se na vše díváme se zájmem o detaily, všímáme si okolí, a říkáme si, „Tak Praho, tady jsem, a chci tě vidět, zažít vše, podle toho, jaká jsi“ tak vězte, že to stojí za to…

Toto heslo si vždy říkám, když někam jdu, nebo jedu s Helčou. Tak. okolí, a ukaž se. To jsem si znovu opakoval, když jsme s Helčou vyrazili ven, a jeli strávit den v Praze a okolí jako klasičtí turisté. Ono to město je vždy jinačí, s jiným okolím v detailech, protože nikdy nevíte, co vás čeká za rohem, koho potkáme, co se tam bude dít, a co vás při tom ještě napadne… (proboha, hlavně ne práce a politika). Prostě prošmejdit Prahu. (ale šmejdi nejsme, jasný? Prahu neprodáváme, to ponechám jiným).

Jak jsem už napsal, vystoupili jsme z metra, a jeli tramvají nad Hrad. Vystoupili jsme z tramvaje, a snad i všichni lidi, co jeli s námi. Rozhlédl jsem se a hlasitě řekl: „To je lidí, co? Že by na Hradě dávali něco zadarmo?“ Co myslíte, že se stalo. Lidi se ohlédli na mně, zasmáli se a jeden starší chlap řekl: „Jo, dávají a všem, ale nechci být sprostý,co“. A asi tak 40 letá žena mu odpověděla, že ví co, ale že děkuje, že byla už ráno. Co tím myslela?

Došli jsme před Hrad, a na Hradě snad ani noha. Nikdo v budkách při bráně nestál a nehlídal naši památku, za plotem jen dva chlapi v maskáčích a plné zbroji. Všechny vchody na Hrad zamčeny. A při tom by se nic nestalo, kdyby otevřeli jen průchod nádvořím, bez otevření katedrály, a dalších památek. Lidi by prošli, vyfotili si prostory a šup, zase ven. Že by byli blízko sebe? No, určitě možná dál od sebe než lidi na place před ploty Hradu.

Došli jsme k plotu, mně to nedalo a vlezl jsem do budky pro čestnou stráž. Helča mne vyfotila, mám důkaz, že i v této době hlídám bezpečí a jistotu Hradu. Vždy, když je nádvoří otevřené a procházím kolem katedrály, si vzpomenu na doby minulé, kdy jsme jako turisté navštívili katedrály v Římě, ve Vatikánu, v Budapešti, Berlíně, ve Vídni, v Londýně, v Benátkách... Nikde jsme neplatili vstupné. Vejdete, projdete si kolem dokola prostory, nakouknete i do bočních lodí, a zase vyjdete. A Praha? Ano, vstup do katedrály zadarmo, ale uvnitř vás pustí tak 15 metrů od vchodu, tam mříže, a plať. A ne jednou… chceš projít prostor podél oltáře a lavic? Zaplať. Chceš do podzemí? Zaplať. Chceš se podívat na ochoz věže? Zaplať. A jak jsem později zjistil, totéž platí skoro v celé Praze. Někde se ani na okraj plochy kostela člověk nedostane. Zaplať a pak jdi.

Došli jsme k plotu a jukli na prázdný plac nádvoří, kde v koutku stáli dva ozbrojenci a hlídali, aby snad nikdo nepřelezl plot. No a zase bych to nebyl já, kdybych něco nevyvedl. Šel jsem k nim, stáli u mříží, pozdravil a optal se kolik tak váží ta výstroj se zbraní a střelivem a dalších věcí co měli na sobě. Ochotně odpověděli, že asi tak kolem 20 kg. Stateční to hoši. A pak to přišlo. Optal jsem se, kdy se střídají, a zda by měli pak čas. Vykulili na mne oči, a druhý novodobý zbrojnoš hradu tiše dodal… „No v 18 hodin, a proč se ptáte?“ Tak jsem řekl pravdu.

„No, že bych vás vyzvedl, a dojeli bychom spolu do národní banky na návštěvu, a určitě bychom se tam domluvili… A víte, co mi řekli? Začali se smát, a řekli, že to kolega jeden zkusil, a už se nevrátil. No jo, na Seychelách je vždy teplo… Kolem se zas lidi usmáli a hned byly připomínky. Jeden chlap řekl, že kdybychom potřebovali pomoc tak nám i pomůžou. Já mu řekl, že klidně, i s jejich paní, a dotyčný smutně dodal: „ No, kdyby jo, tak nemáme nic. Vše mi sebere.“ Podíval jsem se na jeho paní, na Helču, co se culila vedle nás, ukázal jsem prstem na obě a dodal: „ Hele děvčata, nejste sestry?“, a to už se kolem nás řehtalo asi 8 lidí. No, a opět jsme se všichni rozpovídali, někteří nebyli z Prahy a byli tu na juk kuk, a tak jsme cestou z Hradu Nerudovou ulicí zdrbli život, kde kdo byl, a co lze v Praze vidět. A asi tak v polovině Nerudovky to přišlo. Přišlo to nečekaně, neohlášeně, ale zákeřně.  Zaskočilo nás to s Helčou nepřipravené a my věděli, že osud nám nastavil tvrdou zkoušku života, kterou dnešní situace ohledně Coronaviru a jistých zákazů příkazů a nařízení udělá peklo každému, kdo si dá ve staré Praze na zahřátí šálek čaje, pak i kávy…a samozřejmě i šálek teplé čokolády, a pohroma je na světě. Lidově řečeno… A jistě prominete zde to moje otevřené psaní…

CHCE SE ČŮRAT.

To, co jsem zažil při hledání, kde je toto možné vykonat slušně v hlavním městě Praze, vám napíší v dalším článku. Ale nebude to znít blaze…

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Těším se na další turistiku po Praze. Romane fakt dobře píšeš.
Jaroslava Handlová
Ten nadpis již sám o sobě předznamenává, že to bude opět nějaká legrace. S Tebou Helča nemá čas se nudit a teď ani já a další čtenáři. Těším se na pokračování.
Roman Procházka
MIlá Lenko, to je námět ze života, co jsem napsal. Je fakt ale, že všude město dává zákazy, příkazy a bububu tytyty, ale domyslet zajištění WC na veřejnosti, když jsou restaurace, hotely uzavřeny, tak jak říkám... Udělali nahoře vše, aby nás nasr...ly, na zajištění mob. toalet se doslova vysr...ly, a my se s toho venku posr..ly. A o tom nikde ani řádku v mediích a v TV.
Lenka Kočandrlová
Já jsem taky tak kontaktní,jako pisatel,nedělá mi potíž s kýmkoliv neznámým se dát do řeči. Pracovala jsem jako geometr ,tak to ani jinak nešlo.A těch příběhů,jak a kam jsem šla na "stranu",mnohdy to byla i "velká",ty jsou nezapomenutelné a ve městech i na vsích ,když nebylo kam,našlo se místečko leckde....Někdy jsem se vnutila i do WC někde v podniku poblíž,i do školní družiny a podobně,nestalo se mi,že by někdo odmítnul,no nebyl tehdy covid,ani obavy z falešné záminky....
Roman Procházka
Ústav pro ochranu osobních dat ČR tímto zakazuje p. Votíkové a p.Śpásové jakoukoli osobní komunikační informaci o druhém subjektu, pana Procházky. Je dovolena pouze jedna výjimka. A to chvála, úcta, a poslušnost k výše jmenovanému. V případě porušení zákazu bude Ježíškovy dán příkaz zákazu doručení jakéhokoliv dárku ke dni 24.12.2020
Helena Votíková
No jo Naďo, to je riziko a důsledek seznámení se s chlapem narozeným ve znamení Lva :-)
Naděžda Špásová
No vidíš, zase jsi nás pobavil. To víš, zrychlenej přesun je na Prahu krátkej. Tak se necháme překvapit, jak to dopadlo. Helo, ty fakt zasloužíš metál.
Dana Puchalská
Jo, máš s Helčou superzážitky a opět se bavím.... :-) :-) :-) A záchody v Praze jsou někdy na hlavu. Občas si myslím, že nás chce město nechat kličkovat jak zajíce a hledat a hledat a hledat... Osobně tomu říkám "bojová hra" a vítěz blahem funí.
Zuzana Pivcová
Kdepak, Ivano, zažila jsem nečekaně i zavřené "metro", kdy jsem netušila, že tam probíhá rekonstrukce. No, Roman nám poví. :-D
ivana kosťunová
Už teď jsem napnutá- mám s tím své zkušenosti, ale Metro to vždy jistí :))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.