Žijeme ve století vdov. Žen, kterým zemřel manžel, je nejvíc v historii
FOTO: pixabay.com/silviarita

Žijeme ve století vdov. Žen, kterým zemřel manžel, je nejvíc v historii

10. 12. 2020

Dámy ve věku nad šedesát let, které žijí samy. Jsou to vdovy. Se svou samotou se vyrovnávají každá jinak, ale jedno mají společné – ve své situaci nejsou samy, je jich čím dál více. Nikdy tolik vdov v české společnosti nebylo.

Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Kdo nějakou ovdovělou paní nezná, nemá ji v rodině, v sousedství? Demografové označují dobu, ve které žijeme, za století vdov. Typickým příkladem tohoto jevu je například složení obyvatel domovů pro seniory. „Mezi našimi sto devadesáti sedmi uživateli je jen čtyřicet mužů. Ženy převažují. Průměrný věk je tady osmdesát sedm let. Říkám, že to už jsou olympijští šampioni, protože jde o generaci, která neměla lehký život. A právě to se projevuje v tom, že tak výrazně převažují ženy. Muži na Ostravsku často pracovali v těžkém průmyslu, jejich zdraví bylo horší,“ říká Juraj Chomič, ředitel ostravského domova pro seniory Kamenec.

Situace v Kamenci tak dokumentuje údaje, které se v národních statistikách mohou jevit jako nudná čísla. V konkrétním seniorské domově má každé to číslo příběh, osud, jméno: Hana, Zdenka, Jiřina, Marie, Ilona… Dámy, které se sice potýkají s řadou zdravotních problémů, potřebují pomoc a péči, ale více či méně žijí plnohodnotný život. Jen jsou vdovy. Jejich manželé zemřeli o pět, deset i více let dříve.

Mezi staršími ženami je takřka polovina vdov 

Podle údajů Českého statistického úřadu je v kategorii žena ve věku nad pětašedesát let v současné době 47 procent vdov.  Mužů-vdovců je v této věkové skupině jen třináct procent. Ve věku nad osmdesát let je mezi obyvateli České republiky jednasedmdesát procent ovdovělých žen.

Statistici a demografové každoročně zpracovávají také údaje, které se nazývají naděje na dožití. Tedy počet let, kterých se mají lidé určitých věkových kategorií dožít, pokud se bude jejich život odvíjet nadále za plus minus stejných podmínek, tedy neprožijí nějakou přírodní katastrofu, epidemii, válku. Za předpokladu, že se náš styl života příliš nezmění, mají dnešní šedesátníci naději, že budou žít ještě devatenáct let. Ženy, kterým je nyní okolo šedesátky, mají předpoklad na život delší o pět let a více.

A ještě poslední číselný údaj: V České republice nyní žijí dva miliony lidí ve věku nad šedesát pět let. Milion dvě stě tisíc z nich jsou ženy.

Přesto se o vdovství příliš nemluví, v médiích se o něm moc nepíše. Zatímco v poslední době vznikla řada občanských sdružení a poraden na pomoc v různých typech nesnází, problémům, které prožívají ovdovělé ženy, se věnuje málokdo. Vdovy o sobě nedávají vědět, většinou každá se svým zármutkem bojuje po svém. Ovšem pozor, nejde jen o zármutek. 

„Problémy jsou i jiného rázu. Mnohé starší ženy byly zvyklé, že většinu praktických věcí v životě vyřizovali muži. Mluvíme o generaci současných seniorek, dnešní mladé ženy zřejmě v takové pozici nebudou. Mnoha vdovám však po ztrátě muže chybí znalosti a zkušenosti z různých oblastí, to je činí závislými na okolí, zneužitelnými, zranitelnými,“ uvádí psychiatrička Tamara Tošnerová.

To bylo i jedním z důvodů pro vznik portálu vdovyvdovam.cz. “Má pomoci ženám vyrovnat se ztrátou partnera sdílením příběhů vdov, které tím již prošly, umožnit jim také spolu komunikovat. Ale jsou zde i základní praktické rady, jak postupovat v oblastí dědictví, financí, provozu domácnosti či na úřadech,” říká Petr Orálek z obecně prospěšné společnosti Generace i60, která za tímto projektem stojí.  

Vdovství často přináší nejistotu a bezradnost 

Ze své praxe zná Tamara Tošnerová mnoho žen, pro které vdovství neznamená jen smutek, ale také období obrovské nejistoty, zmatku, bezradnosti. Věci naprosto přirozené a jednoduché se pro ně často stávají neřešitelným problémem. „Ženy například neměly řidičské průkazy. Nebo měly a neřídily. Po smrti manžela tak jsou značně omezeny. Znám případy, kdy ženy ani pořádně neznaly provoz domácnosti či chaty, protože se o vše staral partner. Nevěděly, kde a jak se vypíná voda, zapínají pojistky, kde je smlouva s pojišťovnou, kdy byla platba zaplacena. Vyslechla jsem v tomto směru řadu příběhů,“ říká psychiatrička.

Pozor, nejde o bezmocné dámy, které si neumí poradit s běžnými věcmi. Není důvod se jim posmívat, divit se jejich bezradnosti. Ztráta životního partnera je natolik stresová záležitost, že málokdo má sílu zároveň řešit řadu praktických problémů, které smrt člověka jeho pozůstalým přináší. To je velký nápor i na člověka mladého, natož na ženu vyššího věku.

„Smrt blízkého člověka patří k největším ztrátám. Lidé si někdy myslí, že by pozůstalí měli fungovat normálně během pár týdnů, ale většina z nich potřebuje na zvládnutí zármutku a truchlení mnohem delší dobu. Vdovám trvá běžně tři, čtyři roky, než se se ztrátou milovaného manžela vyrovnají tak, aby byly schopny vést víceméně takový život, jaký žily dříve. Navíc si každá truchlením prochází jinak, vlastním tempem,“ uvedla psycholožka Naďa Špatenková, která se zabývá pomocí pozůstalým.

Být vdovou je pozice, kterou by málokterá žena chtěla prožít. Tedy, pokud její manželství bylo normální, pěkné, pohodové. Jenže této situaci většina žen nevyhne - dožívají se totiž vyššího věku než muži. Proč tomu tak je, zkoumají vědecké týmy na celém světě, vznikají na toto téma řady odborných prací, ale v podstatě je to každé dámě, která se do pozice vdovy dostala, jedno. Prostě se to stalo a je na ní, aby svůj život žila dál, sama, jinak, než byla zvyklá.

Přitom české seniorky mají kvůli nižším výdělkům a létům stráveným péčí o děti v průměru téměř o dva a půl tisíc korun nižší důchody než muži. I když pak ještě k penzi pobírají vdovský důchod, velmi často jim ani to nestačí, aby utáhly náklady spojené s bydlením, které za situace, kdy součástí rodinného rozpočtu byl plný důchod manžela, nebyly tak zdrcující jako po ovdovění.

Velkým problémem bývá osamělost 

Navíc většina z nich prožívá něco pro ně naprosto nového: pocit osamělosti. V této době se totiž naplno projevila skutečnost, že se během uplynulých desetiletí vytratil dřívější model soužití generací. Ubylo případů, kdy dospělé děti a zestárlí rodiče žijí v jednom domě nebo v těsné blízkosti. Mnohé vdovy žijí samy, zatímco jejich děti a vnoučata bydlí v jiných městech, často i v jiných zemích. 

Světová zdravotnická organizace zveřejnila závěr studie, podle které je vliv života o samotě srovnatelný s tím, jako by člověk kouřil patnáct cigaret denně nebo byl obézní a nevěnoval se žádné pohybové aktivitě. Jinými slovy, život o samotě a pocity osamělosti, které vdovy velmi často prožívají, mají výrazný vliv na kvalitu jejich zdraví. Právě osamělost většinou zmiňují ženy, které ovdověly, jako největší problém ve svých životech. 

Mnohé se s ní rozhodly bojovat. Projevuje se to tím, že na řadě akcí určených dříve narozeným, na zájezdech, v divadlech nebo třeba i v obchodních centrech je vidět výrazně víc žen vyššího věku než mužů v jejich věkové kategorii. Je to další příležitost k uvědomění si, jak hodně vdov v naší společnosti žije. Vlastně se stačí kolem sebe jen více rozhlížet.  

  

Scarlett Wilková

 

 

 

 

 

 

 

ovdovění
Autor: Redakce i60
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dušan Brabec
Vše se točí kolem vdov. Ale co vdovci? Najednou jsou rovněž osamělí, nikdo jim neuvaří, nevypere, nemají s kým sdílet zážitky, zvláště pokud žili v hezkém manželství. Jsou sice ekonomicky na tom většinou lépe než vdovy, ale to není všechno. Chybí ženský prvek v bytě, vlídné slovo hezký úsměv...
Eva Plšková
Ad Dana Novotná: Vážená paní Novotná, nenaříkám, jen popisuji. Článek je o vdovách, tedy se vyjadřuji ke vdovskému (i sirotčímu) důchodu, jejichž podmínky se ze dne na den za Drábkovy éry radikálně změnily. Upozorňuji, že jsem ale hlavně reagovala na komentář paní Halátové, která rozvíjí úvahu o tom, že osamělé vdovy jsou na tom líp než osamělé rozvedené, protože ty vdovy mají alespoň ten vdovský důchod. I autorka článku paní Wilková v textu vdovské důchody zmiňuje. Donutilo mne to napsat upřesnění, že toto nemusí být vždy pravdou a existují vdovy/vdovci bez vdovského důchodu. Abych mohla toto vysvětlit, musela jsem podrobně popsat svůj případ jako ilustraci. Pokud by byl článek o situaci rozvedených (máte pravdu - k rozvodu musí být dva lidé, a také existuje výživné na děti a někdy i na manželku), a k tomu ještě i nezaměstnaných, vyjádřila bych se jinak nebo vůbec. Jak z mého komentáře můžete vyčíst, poradila jsem si, protože ovládám žádanou profesi, jen píšu úvahu, že která vdova/vdovec by takové štěstí neměl a bydlel v nájemním bytě, směřoval by velmi rychle k bezdomovectví. Lituji všech slabých a nešťastných včetně rozvedených, o které se stát nepostará i když by měl a mohl (zejména těch sirotků, kterým zemřel mladý rodič a nedosáhnou na sirotčí důchod, protože zemřelý rodič neměl dostatek roků sociálního pojištění). Mrzí mne, že vás můj komentář ranil a donutil k vašemu vyjádření. Vdovský důchod nemusíte nikomu závidět, je to jen trocha peněz - zlomek z důchodu zemřelé/ho manžela/manželky. Jen je dobré vědět, že v ČR existují dvě skupiny vdovců/vdov: s doživotním pozůstalostním důchodem, a s ročním důchodem. Omlouvám se všem které můj komentář nějakým způsobem ranil a děkuji paní Rotykové, že jej pochopila tak jak byl zamýšlen.
Dana Novotná
Eva Plšková, vy tady naříkáte, že jste dostala jenom vdovský důchod 1 rok a přišla v 54 letech o práci. A co ty, které jsou rozvedené, a jsou v těchto letech bez práce? Koho to zajímá, že zůstaly na stáří v 54-55 letech bez práce. Nemají ani ten rok vdovského. Jo, dobře jim tak. Neměly se rozvádět že???
Václav Soukup
Jsou i muži, kteří se s odchodem do důchodu nedovedou nikdy srovnat. Ztráta vedoucího postavení a vlastní důležitosti z nich mnohdy udělá " bručouna ", který manželce ztrpčuje život. Současné seniorky si v naprosté většině dokáží najít " svoji parketu " a naučí se plnohodnotně žít i po odchodu manžela. Když mně manželka " peskuje " za nicnedělání nebo kritizuje moji práci, konejším ji slovy " vydrž holka, jako vdova tu budeš mít klid a pohodu ".
Eva Kopecká
Určitě nikdo nepochybuje o tom, že to vdovy nemají lehké. Ale kdo má...co třeba maminka se dvěma dětmi, kterou manžel opustí, ať už z jakéhokoli důvodu. Musí se starat a kdo jí co dá? Kdo lituje ji? A tu čeká řada let perné práce. Každodenních starostí. A kdo jí pomůže? Vdovy mají právo na soucit, respekt, pochopení, pomoc, vdovský důchod, a co já vím....Osamělé mámě nezbyde, než zatnout zuby.
Danka Rotyková
Myslím si, že muži jsou křehké nádoby, zvláště pokud jim už není 30. Evo Plíšková, mám stejný osud, také jsem dostala pouze 1 roční vdovský důchod. Prý mi utekl o 19 dní. Na úřadě mi úřednice řekla, že jsem jedna z mála. Bylo mi v té době 53, do důchodu jsem šla téměř v 62 letech.
Martin Vrba
Jo – typické řešení podle současného trendu feministek a orgánů EU, kde je to také pře feminizováno. Statisticky je dokázáno, že muži umírají dříve, ale my se budeme zabývat tím, jak to mají ženy těžké po jejich smrti, místo toho, aby se vyřešily problémy, které posílají muže do hrobu dříve, než ženy a tím by se vyřešil i problém žen, nestávaly by se vdovami a přibylo by i vdovců. Ta ukápnutá slza na hroby mužů je tedy falešná, v článku rezonovala jen ztráta toho, kdo všechno zařizoval a jak je na tom muž – vdovec, tak o tom nic, článek je zase feministicky směrem k mužům urážlivý ve stylu: „Ten darebák muž si umře a ženu tady nechá trápit“. :) Inu – to vše zapadá do dnešního pomateného světa.
Eva Plšková
Ad Věra Halátová: Já jsem vdova, ale také bez vdovského důchodu. Stalo se to "laskavostí" ministra Drábka, který cca před 11 lety dopustil velké zpřísnění podmínek vyplácení veškerých pozůstalostních důchodů, a to i sirotčích. U sirotčích už to stát určitým způsobem napravil, to byla tehdy od ministra veliká sprosťárna. Vdovské jsou stále problém, když se vám stane něco podobného jako např. mně: manžel byl asi 3 měsíce v důchodu, když ho při autonehodě zabil mladý VIP kluk. Já byla o 10 let mladší než manžel, bylo mi v té době 53 let. Byla jsem jedna z prvních, které postihlo nové pravidlo, které stanovuje přibližně toto: v případě, že je vdova/vdovec ještě "mladý/á" a sama nepobírá penzi nebo není 2 roky před penzí, dostane vdovský důchod jen na 1 rok, a pak už nikdy. Ten můj roční vdovský důchod mi skončil zrovna v době, kdy jsem přišla o zaměstnání a bylo mi 54 let. Bydlet v nájemním bytě a neovládat žádanou profesi, byl by ze mne bleskově bezdomovec. Ministryně Marksová se v době po Drábkovi nechala slyšet, že by vdovské důchody zrušila úplně, protože si přece v dnešní době může každý vdovec/vdova snadno najít druhé zaměstnání k dosavadnímu, aby utáhl/a náklady na svůj život. Chápu určitým způsobem pohledy některých lidí, kteří takto uvažují. Jsou obvykle nadstandardně zajištění a říkají: proč by vůbec měl někdo brát nějaké vdovské důchody za nic. Jenže nevím, zda je pro stát lepší raději vyplácet sociální dávky těmto nešťastníkům. Zajímalo by mne, zda někdo propočítal, co toto seškrtání pozůstalostních penzí státu ušetřilo nebo neušetřilo, Je mi vždy líto, když čtu, jak od starověku každý trochu osvícený panovník, šlechta nebo cechy apod. podporovali ty nezranitelnější ze svých poddaných, tj. vdovy a sirotky. Náš stát to vidí jinak. Poradila jsem si. Jenže co ti/ty ostatní s ročním vdovským důchodem? Znáte někoho s podobným příběhem? Zajímal by mne a ráda bych jej vyslechla.
Věra Halátová
Mužů je méně než žen a dřív umírají. Pokud je osamělá žena vdovou, je na tom lépe, než ta rozvedená. Ten vdovský důchod, ten máme za odvahu. Jinak v tom nevidím žádný problém. Prostě to tak je. Předevčírem byla u mne na návštěvě paní, které v létě zemřel přítel. Vdova není, je léta rozvedená. Vdovský důchod nemá, protože není vdova. Je to samostatná, pohotová, inteligentní žena, schopna se sama o sebe postarat. Měla sebou exemplář muže - svého bratra i jeho ženu, vlastně pečovatelku. Ta paní měla toho manžela jako nějaké dítě - toto si dej k jídlu, nezapomeň na prášky, nezapomeň si dát injekci - on je diabetik, ale diabetické pero měla ona u sebe v kabelce. On si ten inzulín píchal před zraky všech v restauraci. No, ještěže mne nic takového nepotkalo. Myslím, toho muže.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.