Tak se blíží, už velice rychle, konec tohoto nepříliš šťastného roku, kdy nás opravdu hodně proháněl ten ošklivý virus. Někteří jste si ho už prodělali a máte to snad, možná, už za sebou a některé nás to třeba ještě čeká. No, to víme všichni a není tedy třeba to rozebírat. Každý si jistě našel svoji metodu, jak to všechno přežívat a neztratit při tom naději.
Já jsem si udržovala zdravý rozum tím, že jsem psala vám. Asi jsem se proto dostala v rozboru paní Hany N. mezi ty, co píší hodně. Ano píši opravdu hodně a za to jsem se vám už omluvila. No, kdo nechce, ten mě číst vlastně nemusí.
Já vím, že nepřispívám nijak hodnotně. Vařit už skoro neumím, protože vařením pro jednu osobu moje vaření už pomalu zaniká a nakonec se možná dostanu ke chlebu s máslem. Proto tedy žádný zajímavý recept pro vás nemám. Nikam jsem skoro necestovala, už z jakýchkoliv různých důvodů, tak ani v tomto vás obohatit nemohu. Proto jsem se vlastně nikdy nedostala do obdélníčku většího, pro psavce hodnotné, ale skromně si stále zůstávám v obdélníčku malém.
No, nedá se nic dělat, protože se kolem mne opravdu nic převratného a zajímavého neděje. Na delší procházky se zatím nedostanu (no, možná, že to bude v budoucnu lepší), z Prahy jsem se odstěhovala, a tak ani těmito zážitky už nemohu sloužit. No, ale aspoň nemám problémy s hledáním WC, protože vždy dojdu v pořádku domů.
Co vám mám tedy vlastně napsat? Je zajímavé, že i v tomto období se někdo dostává mezi lidi a může s nimi humorně hovořit, viz. pan Procházka. Já moc lidí tady u nás nepotkávám, a jak jsem již psala, stejně je v těch rouškách nepoznávám. I když mi chce někdo něco vyprávět, tak v té roušce špatně slyším a to mluvení mě unavuje a nebaví.
Mezi vás jsem chodila ráda a ještě raději jsem četla ty zajímavosti, které prožíváte. A tak vám tedy přeji, aby vám ty hezké a humorné zážitky pokračovaly i v roce dalším. Prožijte si svátky opravdu šťastně a vesele ve svých rodinách.
Já se tedy odmlčím, protože už vlastně co říci nemám. Neznamená to ale, že vás nebudu číst.
Mějte se hezky!!!
