Můj Mikuláš
Úvodní foto: autorka

Můj Mikuláš

5. 12. 2020

Před časem jsem našla jednu svoji fotografii. Zaujala mě a trochu dojala. Ta šťastná holčička jsem skutečně já? Ano, i já jsem měla ve svém nepříliš radostném dětství hezké okamžiky. Ten zvěčněný na fotografii k nim bezesporu patřil.

Nevěděla jsem, jak mám fotku zveřejnit. Na Foto dne jsem ji dát nemohla, je moc vysoká. Napadlo mě vložit ji do textu. To mě naučí Jenda. A text napsat umím.

Na tu, pravděpodobně, besídku si nepamatuji. Ale na ty šatičky ano. Byly nebesky modré, s bílými králíčky. Jemně vroubkované, asi manšestrové. To slovo jsem tehdy samozřejmě neznala. Měla jsem je moc ráda.

Matně si vzpomínám, jak u nás probíhal večer, kdy naděloval Mikuláš. Především jsem byla upozorněna, že zlobivé děti dostávají brambory a uhlí. Táta se někam vytratil, nepátrala jsem po tom. Asi k babičce a dědovi, kteří bydleli o patro výš. Za chvíli se ozval zvonek. Za dveřmi stál Mikuláš s plnovousem, v bílé čepici a plášti. Zeptal se mě, jestli jsem byla hodná. Co jsem odpověděla, samozřejmě nevím. Nejspíš jsem roztřeseně řekla, že ano. Na jeho vyzvání jsem rozpačitě odříkala nějakou básničku. Za to jsem dostala kolekci čokoládových ozdob na stromeček. A červený sáček s mašlí. Pravděpodobně v něm byly nějaké dobroty, už nevím a nechci rodičům křivdit. Ale bramboru a uhlí si skutečně pamatuji. Jestli Mikuláše doprovázeli anděl a čert, také nevím. Myslím, že k nám nechodili.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Krásná vzpomínka. Já se taky občas podívám na hodně staré fotky, ale je to už čistý masochizmus. Když k nám přišel Mikuláš s čertem, vzpomínám si, že jsem zalezl pod stůl a odmítal jsem recitovat. To ségra byla poslušnější. Už jako dítě jsem neměl rád autority. A to mi bohužel zůstalo.
Dana Puchalská
Moc pěkné vzpomínání. Děkuji.
Hana Nováková
Věrko, je mnohdy dojemné, když se najde nějaká zatoulaná fotka a člověk si zavzpomíná na ty časy. Je mi líto, že vaše dětství nepatřilo k těm radostným, ale tak to někdy život přinese. Na fotce vypadáte jako nejšťastnější holčička z okolí. Miluji děti, bez rozdílu, čí jsou. Vaše kukadla a rtíky vykouzlily rozpačitý úsměv nad tím, co se odehrálo. Jistě jste si podle článku zavzpomínala na to dobré, to zlé vytěsněte. Žít se musí dál,dokázala jste toho hodně a já ráda se začtu do vašeho psaní či básnění. Možná, že i dnes vám Mikuláš nadělí něco, co nebude za oknem v pytlíčku, ale třeba zapadne do vašeho srdce a to vám i ze srdce přeji.
Jana Hošková
Hezká holčička a hezký Mikuláš :-)). K nám taky moc často nechodil, ale jednu vzpomínku mám - jednou přišel, já ze sebe nevypravila nic, ani básničku, ani písničku. A jak tak koukám dolu, vidím, že Mikuláš si půjčil tátovy boty... :-))
Daniela Řeřichová
Milý článek, Věro. Snažím se, aby vnoučata měla také na co vzpomínat.
Soňa Prachfeldová
To je moc hezká vzpomínka i fotka, hezké připomenutí dětství.
ivana kosťunová
Jak málo nám stačilo ke štěstí ! Já jsem také měla v punčoše vedle cukrovinek uhlí a brambory. Prý pro výstrahu, abych nepropadla pýše. Ta drsná výchova asi tehdy byla módní.
Jitka Hašková
Krásná vzpomínka. To je dobře, že ji máš.
Zuzana Pivcová
Děkuji, Věrko, za hezkou vzpomínku, ale i za fotku. Mám ráda takové vzpomínky, a Ty je umíš také moc hezky a citlivě podat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.