Psycholožka Veronika Valentová: Na vánoční návštěvu k babičce? Nejdříve se zeptejte, jestli to chce
Taťána Kuchařová. FOTO: Nadace Krása pomoci

Psycholožka Veronika Valentová: Na vánoční návštěvu k babičce? Nejdříve se zeptejte, jestli to chce

3. 12. 2020

Návštěva prarodičů nebo rodičů o blížících se vánočních svátcích je letos větší téma než kdy jindy. Není sice zakázáno stýkat se se členy rodiny, omezit kontakt s nejstarší generací ale doporučené je.

Možná jsme tak už odvolali tradiční návštěvy babiček a dědů a chystáme se jim o vánočních svátcích jenom zavolat. Chráníme je přece. “Děláme pro ně to nejlepší.” Možná při tom ale někdy trochu zapomínáme, že jsou babička a dědeček svéprávné osoby, které mají na věc svůj názor a pohled. A se svým životem (potažmo jeho ohrožením) mohou nakládat, jak sami uznají za vhodné.

“Senior by měl mít právo rozhodovat o tom, jestli je pro něj setkání bezpečné a jestli ho chce uskutečnit. Já pak mám naopak právo říct ne, pokud bych se na návštěvě necítila komfortně,” odpověděla psycholožka Veronika Valentová na dotaz, zda o Vánocích navštívit své blízké v seniorském věku a podle čeho se vlastně rozhodnout. Nemálo z nás totiž řeší vážné morální dilema mezi zajištěním co největšího bezpečí pro blízké a nebezpečím skrývajícím se v sociální izolaci starší lidí.

Pokud se má setkání uskutečnit, je dobré domluvit si jasná pravidla, která budou obě strany dodržovat. Předem druhému člověku říct, jaké podmínky jsou pro vás nezbytné (například roušky, respirátory či rozestup).

Neuskutečnění setkání tváří v tváří na druhou stranu nemusí znamenat jeho úplné zrušení. Je možné být spolu, i když jsme každý zvlášť - prostřednictvím telefonátu, videohovoru a podobně. Kontaktovat seniora psycholožka doporučuje tak často, jak to člověk zvládá a jak mu to dává smysl. “Zeptejte se, co váš blízký dělá, jaký měl den. Buďte s ním. Vzpomínejte. Ptejte se jaké byly Vánoce dřív, za časů jeho dětství. Nabídněte mu svůj prožitek z daného dne. Klidně mu řekněte, že jste si třeba udělali čaj, abyste si ho v klidu dali s ním po telefonu,” radí Valentová. Vánoce se navíc dají odložit. Nikdo neřekl, že je nutné je ttyo svátky slavit 24. prosince. Vánoce nejsou o datu, ale o prožitku.

Tato témata se řešila na online besedě Nadace Krása pomoci, kde psycholožku Veroniku Valentovou zpovídala koordinátorka péče Nadace Krása pomoci Blanka Roušalová. Společně se také dotkly citlivého tématu prvních Vánoc bez blízkého člověka.

“Dříve se dodržoval celý “rok smutku” a není od věci se nad tím zamyslet. Je to vlastně prožití celého roku a všech jeho událostí poprvé bez blízkého,” vysvětlila Valentová Není ani nutné za každou cenu slavit Vánoce a dodržovat tradice. Vánoce, stejně jako jiné radostné svátky, chvilky a příležitosti, by měly člověku sílu dávat, ne brát.

koronavirus rodina zdraví
Autor: Redakce i60
Hodnocení:
(4.2 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Vánoce jsou o lásce a to dáváme najevo i tím obdarováním. Pane Milane jste srdcař. Ano člověk musí i něco zažít a pak porozumí. V rodině je to o vztazích, my prožíváme Štědrý večer každý u svého stolu, ale o svátky se scházíme a to i letos.
Marta Badalcová
Když musím být na Vánoce sama není to svátek ale trápení,bohužel.Pane Milane jste úžasný díky.
Libuše Křapová
Milane P., ten svůj komentář byste měl zveřejnit jako samostatný článek. Tady za chvíli zapadne, jako článek by běhal v podstatě pořád. Moc krásná vpomínka a o dobrých srdcích :-)
Jana Hošková
Já ještě svéprávnosti zbavena nejsem, a tak mohu prohlásit, že sama být na vánoce nechci. Vařit pro hromadu lidí se mi ovšem taky už nechce. A ještě ke všemu ten koroňák...že bychom se sešli v parku pod nějakým stromem a tam si předali dárky ? Nakonec by to nemuselo být špatné, kdyby ještě nasněžilo a zdáli zněla nějaká vánoční hudba. Děti by na to mohly vzpomínat jako na kuriozitu :-)). Jinak klobouk dolů před p. Milanem a jeho příspěvkem !
Jana Petlachová
Milane, posílám *****. Krásný příspěvek. A dojemný až k slzám. Díky.
Růžena Kuželková
Já to zařídila,když synové se osamostatnili Jeden rok u jednoho,druhý rok u druhého a třetí rok si užívám doma,vůbec mi nevadí, že jsem sama.Akorát vnoučata,si nepamatují,jak a kdy.Tak to spolu rok co rok dáváme dohromady.Myslím,že spokojenost je na všech "frontách".Od snach dostanu cukroví,já jim na oplátku upeču "Masarykovo knoflíky" a jsme spokojeni všichni.
Jana Šenbergerová
Milane, bez srdce by to nešlo ... toho si moc cením. V dnešní době se příliš klade důraz na rozum a na srdce se zapomíná.
Danka Rotyková
Já jen krátce. Moc si přeji, abych mohla vždy rozhodovat sama o tom, jak budu slavit 24. prosinec.
Milan Pepo
PS: Ouuu... omlouvám se za hrubky. Děti vzalY, Vánoce přiblížilY... Jak člověk píše rychle, aby mu neutekla myšlenka tak se holt občas sekne. ;-)
Milan Pepo
Vánoční návštěva prarodičů? Asi záleží na vztazích v rodině. Obě babičky i dědy jsem měl dost daleko. A tak někdy jsme jim jen podle možností přáli na dálku telefonem. Někdy jako svišti jsme byli u jedné z babiček přes Vánoční svátky. Jindy obě babičky, už ovdovělé , trávili Vánoce u nás. Pamatuji si, ale jedny ,,Vánoce" které... Vlastně ani nešlo o mého dědu a ty Vánoce se ,,protáhly" od prosince až do června. Přesto na ně nikdy nezapomenu. Při povodních v roce 2002 jsem byl nasazen na Mělníku. Měli jsme skupiny vojáků po okolních vesnicích k odstraňování následků povodní. Řídil jsem ty práce, jezdil po skupinách a organizoval co bylo potřeba. A tak jsem se dostal až do Všestud do domova důchodců. Nebudu popisovat tu hrůzu. Voda stála do výše druhého patra zámečku. Poslední nemohoucí staříky zachraňovali hasiči na poslední chvíli do gumových člunů přímo z oken. V noci je vynášeli jen tak v nočním prádle. Ale o tom psát nechci. Seznámil jsem se s tehdejší paní ředitelkou. Spolu jsme řešili problémy spojené s odstraněním následků velké vody a já se samozřejmě zajímal i o osudy obyvatel. Někteří byli přesunuti do jiných domovů, některé si vzali děti no a někteří skončili v tělocvičnách , školách a jiných zařízeních kde se dalo. Paní ředitelka měla na stole v kanceláři složky jednotlivých klientů a jak se tak bavíme o jejich osudech tak povídá: ,, Vidíte pane kapitáne, tady zrovna mám Pepíčka K. Sedmdesát pět let. Zbavený svéprávnosti pro mentální zaostalost, od dětství po domovech, sociálních zařízeních a teď u nás. Rodinu žádnou nemá, nikdo se k němu nehlásí..." Vrátil jsem se na krizový štáb a nějak pro ostatní starosti vše pustil z hlavy. Situace se zklidnila, my se po měsíci vrátili do posádky a vše se postupně nějak vytěsnilo z paměti. Přiblížili se Vánoce a já při shánění dárků pro příbuzné si nějak vzpomněl na ,,Pepíčka." ,, Pane kapitáne, on nikoho nemá..." Pořád mi to rezonovalo v hlavě. Tak jsem vzal telefon a zavolal paní ředitelce. Vzpomněla si. ,,Víte paní ředitelko... chtěl bych na Vánoce... co by si přál..." Chvíli bylo ticho. ,,No víte pane kapitáne on nikdy žádný vlastní majetek neměl. Ale vím, že s ,,kluky" z pokoje vždy sedí dole na klubovně u magnetofonu a poslouchají dechovku..." ,, Víte co, já vám pošlu peníze. Kupte mu magnetofon k Vánocům pod stromeček. Ať má děda něco konečně v životě svého." Nevím jestli to bylo poruchou spojení, nebo se jí nějak změnil hlas. Položil jsem sluchátko a ani si nevšiml kolegy, který stál ve dveřích. Na otázku o co jde jsem mu to vysvětlil. Zamyslel se... ,,Milane já mám nápad. Možná blbej, ale nápad. Vždycky si staří adoptují mladé. Tak to udělejme naopak. Adoptujme si ty stařenky a staříky co nikoho nemají. No nekoukej... nepil jsem." Tak abych se dostal k jádru věci. Na poradě se začali spontánně přidávat další. Vybrali jsme peníze a poslali paní ředitelce. Někteří poslali i konkrétní dárky. Když magneťák tak i cédéčka. Paní ředitelka vše poctivě vyúčtovala a poslala nám krásný dopis, kdo co ze staříků obdržel, tedy co si přál. I společné fotky a na oplátku chtěli fotky naše. Přešly Vánoce. Nás pohltily služební úkoly až někdy v červnu v takovém volnějším mezidobí kohosi z kolegů napadlo udělat si výlet ,,na Mělník" a navštívit přitom ,,naše " babičky a dědečky. Vyrazili jsme čtyři a dokonce od velitele dostali i služební vůz. Paní ředitelka už se nemohla dočkat. Ale copak paní ředitelka... Poprvé jsem se setkal s Pepíčkem. Je to zvláštní. Cizí člověk... jako voják jsem byl zvyklý na lecos, ale tady se mi vrhnul kolem krku stařík. Špatně artikuloval ale ,,to je můj voják" jsem mu rozuměl. Hned mě za ruku odtáhl na pokoj. Stejně tak okamžitě zmizeli mí kolegové. Na pokoji mě hned představil ,,klukům", třem spolubydlícím, kteří na to byli mentálně stejně. Vzorně uklizený pokoj. Na stole jeho , jejich, magnetofon se stojanem cédéček. Hned se pochlubil jak jej ovládá a pustil mi Moravanku. No a na nočním stolku v rámečku mou fotkou. Přišel čas se pomalu loučit. Nějak jsem sehnal své kolegy. Už jsme se chystali rozloučit se, ale byli jsme zadrženi paní ředitelkou. ,, Ještě nesmíte odjet. Naši klienti vám připravili překvapení." V podstatě jsme byli odvlečení do jídelny. Já nevím jak to dokázali. Improvizovaně připravena vánoční jídelna. I ten stromeček někde sehnali. Večeře ve čtyři odpoledne. Kuchařky kapra a salát nestihly, ale filé s brambory bylo za chvíli. I nějaké ty sladkosti. A tak jsem ten rok slavil Štědrý den dvakrát. I když ten druhý ( nebo vlastně první ) byl v červnu. Těch Štědrých dnů za svůj život jsem prožil , jak říkají Slováci ,,neúrekom", ale věřte mi, že tenhle byl nejkrásnější. Tyhle babičky a dědové vůbec neváhali jestli někoho na Vánoce chtějí, nebo nechtějí vidět. A možná nakonec byť cizí, jsme si pro některé navzájem svým člověčenstvým byli bližší než s vlastními. Pepíček je už dneska tam nahoře. Ale na Štědrý den si večer vždy vytáhnu album, kde je na fotce s ,,kluky" a magnetofonem a přemýšlím jestli se kouká z hora, že alespoň takhle symbolicky trávíme ten večer spolu. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?