Připravit se na dovolenou není žádná legrace
Takto jsem zpracovával naše cesty. Ke knižnímu vydání byl už jen krůček. Foto autor

Připravit se na dovolenou není žádná legrace

11. 12. 2020

Nevím, čím to je, ale před každou větší zahraniční cestou jsem měl dojem, že pokud všechno pečlivě nenaplánuji, tak skončíme podobně jako Robinson někde na pustém ostrově uprostřed oceánu. A tak jsem si pečlivě napsal, kolik mám zabalit košil, kolik ponožek, kalhot, prádla, kartáček na zuby apod. Stejně tomu bylo i u nezbytné elektroniky. A tak se papír plnil údaji o foťáku, telefonu, nabíječkách, diktafonu a dalších nezbytných proprietách. Nejraději bych na papír připsal i celý počítač, ale zde jsem zůstával realistou.

Stejně tomu bylo i s přípravou samotné cesty. Seznam oblíbených položek na počítači se plnil stránkami několika cestovních kanceláří, informačními materiály nejrůznějších organizací, nechyběly oficiální stránky příslušného místa, různé cestopisy i recenze mladých i starých cestovatelů, které se na internetu daly najít. Psací stůl se pokrýval hromadou popsaných papírů, zčásti už přeškrtaných, některé byly dokonce i číslované ve snaze se v tom vyznat. Pár dní před startem jsem obvykle zjistil, že ona hromada papírů již přesáhla práh srozumitelnosti, a tak jsem většinu toho vyhodil a napsal vše znova. Včetně podrobného itineráře a cestovního průvodce podle daného plánu cesty. A aby to pensum informací mělo i správnou formu, upravil jsem je většinou do podoby knižního průvodce, vytiskl a svázal do knihy, což jsem se naučil za své dlouholeté práce v tiskárně.  A to bývala ta konečná verze.

Průvodce jsem si sestavoval před každou větší cestou

 

Moje žena byla povahou volnomyšlenkář, a tak tuto moji snahu o nějaký systém považovala spíše za duševní úchylku. Ne, že bych nevěřil průvodcům. Říkal jsem si ale – jistota je jistota. Počínající sluchový handicap mne nutil si vše raději připravit doma, protože bych se na cestách nemusel domluvit. Bohužel, skutečnost venku bývala občas trochu jiná, než jsem měl naplánováno a uvedeno ve svém itineráři. A tak se dostalo i na mou ženu, která byla, na rozdíl ode mne, mistr improvizace.

Mých vytištěných průvodců si kupodivu občas povšimly i naše průvodkyně, na které jsme měli skutečně štěstí. Jak v Jeruzalémě, tak i v Egyptě si jej vypůjčily a se zájmem i pročetly. U jeruzalémské Lví brány jsme například zdrželi celou výpravu, když jsem se s průvodkyní dohadoval, jestli jsou nad branou reliéfy lvů, či panterů. Neměla pravdu a dodnes o tom asi neví. Děvčata byla ale skvělá. Byla nabita vědomostmi a pamatovat si vše, co se nám snažila přiblížit, bylo nad síly většiny z nás. A tak často velmi dobře posloužil diktafon.

Nikdy jsme se ženou nechápali cestování jako honbu za co největším počtem navštívených destinací. I když i tak se dá cestovat. A po návratu domů si pouze odfajfkovat další položku z cestovních plánů. Vždy jsme se těšili na dobrodružství nových poznání, na úžasnou atmosféru cest, provoněnou teplým sluncem, historií a mořem. Kde jinde toto vše člověk nalezne, než v běžně dostupných krajinách Středozemí, severní Afriky nebo na Blízkém východě.  

Poznávání je radost a dobrodružství. A je tím větší, pokud je ta radost sdílená. Proto se zrodily i moje vydané cestopisy. Zatím tři. Ten čtvrtý je připraven k tisku. Vznikly proto, abych se mohl podělit s  potencionálním čtenářem o své dojmy a zážitky, dal mu trochu inspirace a možná i chuť do jeho vlastního poznávání.

Po návratu z cest jsem si sedl k počítači, obložil se svým cestovním průvodcem, fotografiemi, diktafonem, prospekty, Modrým Portugalem, ale hlavně svými poznámkami, které jsem si psal na cestách po večerech u kafe, nebo sklenky vína. Z těchto sedánek vznikla poměrně obsáhlá líčení, kterým jsem se pokusil již v této fázi dát literární formu. Viz úvodní foto.

Když jsem po letech pocítil potřebu dát těmto poznámkám knižní formu, byl k realizaci této myšlenky už jen krůček.

Poznávat nové znamená myslet. A když myslím, tedy jsem. Toto není z mé hlavy. I když se tím snažím řídit ve svém životě. To je myšlenka francouzského filozofa René Descarta a jeho způsob filozofického nazírání na svět. Cituji:

„I kdybych o všem pochyboval, nemohu pochybovat o tom, že myslím – nutně tedy musím být“.

Konec citátu. Vida. A existence člověka je potvrzena. Někdo ale neexistuje už v mladém věku. Jeho chyba. A tak se snažím existovat. I když je to někdy docela těžké. Snažím se těžit z toho, co jsem v životě po malých střípkách nasbíral, a těšit se z toho, že to, co občas napíši, si také občas někdo přečte. Těším na každou, i tu sebemenší cestu, byť by to měla být i cesta do vedlejšího města s  procházkou po náměstí a kafem v místní cukrárně. Člověk, který nemá vzpomínky, neexistuje.

A když se toho v hlavě nahromadí už přespříliš, tak si sednu k počítači a snažím se to přesunout do kvalitnější paměti. Do té elektronické.

No, a ke knížce je to přece už jen malý krok.

 

 

 

* * * 

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Cestuji ráda, ale v poslední době jen po Čechách. V zahraničí mi to přijde moc komplikované, ale ráda si o tom něco přečtu. Takže cestujte i za mě!
Naděžda Špásová
Na dovolenou jezdíme každý rok a jen po vlasech českých. Neděláme z toho vědu, každý to má nastavené jinak.
Jan Zelenka
Heuréka, konečně spřízněná duše. Takže nejsem sám, kdo se takto připravuje na cestu. Díky, paní Hošková a díky i ostatním diskutujícím.
Jana Hošková
Ráda jsem si přečetla článek, protože zřejmě máme společné zájmy - cestování, objevování, psaní...když jsme měli před nějakou cestou, probíhalo to u nás podobně jako u vás. Nevím, jak to bylo u vás s kufry - ale já nenávidím balení kufrů, a to ze zcela jednoduchého důvodu - padali jsme obvykle pod tíhou zavazadel, jelikož nesnáším, aby se na něco snad zapomnělo, co by mi mohlo v cizině chybět. Zavazadla obsahovala mj. též příručky a výňatky z článků, abychom byli informováni a když už někam jedeme, tak abychom pak nelitovali, že jsme snad něco důležitého (pro nás, co jsme chtěli vidět) opomněli, jako se nám to stalo v Řecku, že nám unikl článek o objevu hrobky otce Alexandra Velikého, a tudíž jsme se tam nevypravili...abych to uvedla na správnou míru: to všechno děláme ze zájmu a nadšení, že uvidíme na vlastní oči to, o čem jsme třeba jen doposud četli či slyšeli, nikoliv proto, abychom se pak mohli chlubit před příbuznými a odškrtávali si, kde všude jsme byli... :-)) Naše vzpomínky nám zůstávají a obohacují náš život.
Eva Mužíková
" Obtěžovat"???... Věrko já vím. Ukončeme to.
Věra Ježková
Evi, díky. Zájmy beru. Zapomněla jsem napsat, že Jenda má rád pejsky. Jeho psina je úžasná. :-)
Jan Zelenka
Evo, nemusíš mít žádné obavy. Já tě určitě svou přítomností nikdy obtěžovat nebudu. Přemýšlím, jaké mám vlastně priority? Ale asi zcela obyčejné, jako každý, zcela obyčejný člověk. Snažím se po celý život žít. Je to hodně, nebo málo? A to, co jsem v průběhu svého života po malých střípcích nasbíral, nějak smysluplně využít. Je to hodně, nebo málo? Toť otázka!
Eva Mužíková
Věrko, protože vy dva máte podle mne hodně společného, rozumíte si, doplňujete se. Asi jsem zvolila nesprávný výraz - priority. Tedy spíš zájmy. Upřímně píši, ale asi zase volím špatný výraz: "na Jednu nemám" a když se někdy ocitnu ve společnost takových lidí, jejichž zájmy a znalosti jsou velmi odlišné od mých, zkrátka nejsem ve své kůži. Už jsem kdysi někdy někde napsala, že jsem jako ryba ve vodě v oblasti péče o zvířata a v oblasti obtížně vychovatelné mládeže. Ale to je jen tak na vysvětelnou, proč jsem to napsala. Jsem přesvědčena, že vám dvěma je spolu dobře a z celého srdce vám to přeji.
Věra Ježková
Evko, proč? Mně se v Jendově přítomnosti dýchá velmi dobře. Je výborný společník, dobrý kamarád. Hodný, pozorný, vtipný, chytrý. Ale já nemám žádné priority (to slovo nemám ráda a tak neuvažuju.)
Eva Mužíková
Také jsem párkrát vycestovala, zajišťovali jsme vše potřebné společně s manželem, později se synem. Jsem úplně jiný člověk nežli Ty v každém směru, snad jen vztah k pejskům nás trochu spojuje. Nikdy jsem nenapsala žádnou knihu, ani nepřipravovala podrobně jako Ty podklady na cesty. Nevím, jestli je to dobře, či špatně. Ale co vím jistě. Přestože Tě za tu dobu co jsi zde na íčku velice obdivuji, kdyby k tomu shodou nějakých okolností došlo, nedokázala bych ve Tvé společnosti asi volně dýchat. Zkrátka priority mého života jsou zcela jiné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.