Proutěná výstava II
Úvodní foto: autorka

Proutěná výstava II

12. 12. 2020

Pokračování reportáže z výstavy v Národopisném muzeu.

Proutí nacházelo obrovské množství uplatnění. Proutěné výrobky se využívaly zejména v každodenních činnostech souvisejících s obstaráváním obživy. Rybářům se hodily vrše nebo koše na převoz ryb; zahradníci si pletli jednoduché obaly na ovoce a zeleninu. Pletení košů se vyučovalo i na zahradnických školách, ale ustoupilo po zavedení bedýnek z dýhy. Ve vinařských oblastech se spotřebovalo velké množství proutí nejen na koše, ale také k přivazování révy a oplétání lahví.

Z proutí se vyráběly například i velké užitkové předměty jako košiny na selské povozy nebo psí boudy. Proutěné byly také první dětské kočárky, jimž typově předcházely prádelní koše na dřevěném podvozku s loukoťovými koly. Výrobky se začaly postupně barevně zdobit nebo bílit sírováním. V 19. století a první polovině 20. století se přidávalo zdobení laky na bázi nových chemických sloučenin jako jsou anilin nebo nitrocelulóza.

Rozvoj průmyslové výroby v 19. století začal ohrožovat tradiční řemesla. Současně ale stoupala poptávka po nových typech výrobků vhodných do moderních domácností bohatnoucí střední třídy, například po proutěném nábytku nebo kočárcích. Otevíraly se světové trhy a stát a šlechta se snažily překonávat ekonomické krize podporou řemesel. Vznikala nová střediska košíkářské výroby. Z některých příležitostných pletařů se stávali celoroční košaři, často specializovaní na jeden typ zboží, které prodávali prostřednictvím obchodních cestujících.

Ve 20. století potkal košíkářství podobný osud jako jiná řemesla – část výrobců se pokoušela konkurovat postupným snižováním ceny na úkor zisku a někdy i kvality, jiní se specializovali na profesionální práci na zakázku. České košíkáře výrazně zasáhla 1. světová válka i hospodářská krize ve 30. letech. Po 2. světové válce se řemeslo netěšilo v plánovaném hospodářství velké podpoře, ale v košíkářských centrech jako jsou Morkovice, Mělník nebo Lomnice nad Lužnicí působila výrobní družstva. Tradiční řemesla se také snažilo udržovat a rozvíjet Ústředí lidové umělecké tvořivosti – ÚLUV. V současné době lze pozorovat novou vlnu zájmu o košíkářství mezi amatérskými a profesionálními tvůrci, kteří do lidové tvorby vnášejí nový rozměr.

Zdroj: informační panely výstavy

Foto: autorka

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Mertová
Krásné věci! Proutěnou tašku jsem kdysi měla, matně si vzpomínám.
Jan Zelenka
Věrko, máš skvělý dar stručně, ale výstižně popsat podobné výstavy. Košíkářské řemeslo jsi ve dvou částech popsala velmi poutavě. A jasně. A fotky jsou moc pěkné.
Daniela Řeřichová
Věro, moc pěkný článek o řemesle, s nímž se prakticky v nějaké podobě setkal každý. Dřívější proutěná křesla přečkala generace, o košíky je na trzích stále zájem. Vždy obdivuji zručnost a trpělivost lidových tvůrců.
Eva Mužíková
Proutěné výrobky mají své kouzlo, ta dětská postýlka je nádherná. Pamatuji se, že jsme doma měli několik proutěných košů a košíčků, koše na prádlo a nůše. Také jakési náhubky pro koně, aby při práci na poli nemohli okusovat plodiny. Já mám proutěnou jakousi " vázu", kterou používám jako podstavec pro květináč s muškáty. Hezky jsi nám tu krásu Věrko přiblížila, děkuji.
Zuzana Pivcová
Jenom na pokračování obdivuji lidskou zručnost a Tvou schopnost to takhle zajímavě podat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.