Proutěná výstava II

Děkuji , Věruško , že jsem s Tebou mohla navštívit krásnou výstavu. Výrobky z proutí miluji, různé koše , košíčky, křesla, mísy . Fotky máš krásné a článek stručný , říkající vše.

Děkuji za další přiblížení této zajímavé výstavy, a to jak slovem, tak fotografiemi. Zaujaly mě zejména proutěné tašky. Vzpomínám si na dobu, kdy byly v módě. Jednu podobnou měla i moje teta.

Díky za tip, na výstavu se určitě podíváme, je-li to v současnosti možné. Kdysi jsme se vraceli z dovolené na Šumavě a stavěli jsme se v Sušici. Při té příležitosti jsme našli košíkářskou dílničku jakéhosi starého pána. Pracoval pouze na zakázku. Jeho výrobky nás zaujaly natolik, že jsme si dva košíčky pro děti objednali. Museli jsme si pro ně dojet (z Příbrami) za 14 dní, ale rádi jsme tu cestu podnikli i dětmi, které jsme nalákali na dortíky v hotelu Fialka (pamatuje někdo?). Jeden košíček máme z Gambie. Je zhotoven z palmového listí a byl upleten přes noc i s víkem. Stál 50 dalasi a tři cigarety.

Děkuji ještě jednou. :-)

Potěšilo, děkuji.

Nejen poučné, ale i krásné.

Hezké pokračování, mě se proutěné výrobky moc líbí. Je to kus krásného lidového umění.

Věro, díky za pokračování. Je neuvěřitelné, na co všechno bylo proutí využíváno.

Děkuji vám. :-) Výstava se mi moc líbila. Pracovat s literaturou umím. Dělala jsem to celý život v zaměstnání. Výsledkem byly články a knihy. Ale jsem radši, když napíšu něco z vlastní hlavy. :-)

Díky, moc krásné. To mi připomněla, že moje babička měla proutěný stojan na kytky, který byl dvoupatrový po stranách měla "balkonky", vešlo se na něj celkem 8 květináčů a babička ho měla stát u okna. Hezká vzpomínka z dětství, když jsem se na něj vždy ráno po probuzení podívala.