Jak jsme stopovali v lese

Vy jste mne svým příběhem předčil, Martine ! Tak to bych vůbec nevěděla, co dělat mít tolik "pasátek" na zahradě, nafotil jste to aspoň ? :-)) :-)) :-)) To by teda byl zážitek !

Krásný příběh paní Hošková, děkuji a přidám taky něco o prasátkách. Malinkatá starostlivá vnučka jednu dobu babičku při každém výjezdu nezapomenula varovat: „Babičko, dávej pozol na „slnky, pasátka a paouky.“ Jak do toho zamotala i pavouky, kterých se bála, to netušíme. Babička si na cestě tedy dávala pozor na srnky a prasátka, ale jednoho dne si nedala pozor na zavření dálkově ovládané brány a ta zůstala otevřená. Já, když jsem si pak v noci odskočil na WC, tak jsem si toho všiml a na dálku jsem bránu zavřel. Když jsme se ráno podívali z balkonu na zahradu, tak nám dospělým bylo do pláče, ale vnoučata se radovala. Já jsem na naší zahradě zavřel celou rodinku „pasátek“, i těch docela malinkatých, a ta všechna se nám za to odvděčila noční zahradní podzemní ilegální činností na celé zahradě. A evidentně se jim tam tak zalíbilo, že nás nechtěla opustit, i když byla brána už otevřená, a tak jsme si vzali poklice z kuchyně a všichni jsme dělali randál, pak s nechutí naši zahradu opustila. A jak byla z toho rámusu zblblá, tak to vzala na náves, a rovnou k místnímu úřadu, místo do lesa. Už jsme se skoro lekli, že si chtějí na nás stěžovat. Práva zvířat jsou totiž stále více na jejich straně a mohla by zasahovat až za náš plot do zahrady.

Letos jsem šla zas s dětmi asi po dvou-třech letech tím směrem jako kdysi v lese a našla jsem ještě našich pár zapomenutých papírků na stromech. To mne vyprovokovalo k vzpomínkám a napsáním tohoto příběhu :-)) Jinak prasata zdatně navštěvovala i naši osadu a podrývala se k lidem na zahrady. Pak zničila, na co přišla - krásné záhonky jejich zelenin apod. Věšení vlasů po plotech a jiné věci zřejmě vůbec nepomáhaly...nám zřejmě jedno rypákem přes plot drcalo do popelnice v noci. Popelnice spadla a my se tenkrát k smrti s dcerou a dětmi vyděsily, že k nám lezou lupiči. :-))

Když byly děti malé,hráli jsme často podobnou hru.Měli jsme spoustu kartiček různých barev a ty šel jeden z rodičů schovávat po cestě v lese na různá místa,tak,aby ten barevný růžek někde koukal,v úrovni dětských očí.Pak se ten schovávač asi po 2 km někde schoval a děti ho hledali,když našli,tak dostali nějakou odměnu a lístečky jsme měli zase napříště,kdo jich našel víc,tak měl extra bonus. Jo a prasat (bachyní) je třeba se bát hlavně tak v květnu,červnu,když jsou selata pruhovaná.Jsou-li už větší,tak celé stádo před lidmi raději uteče.

Pěkné! Zabloudit tak, že jste našli dědečka - tomu říkám úspěch! Jako děti jsme stopovanou milovali, musím to zkusit i se svými vnoučaty.

Moc pěkné. S dětmi bývá někdy i legrace.

Milé, vtipné, krátké. Bavilo mne číst.

Fakt je, že divokých prasat je hodně, také mám z nich vítr, jsou sice plachá, ale jeden neví. Pěkná dobrodružná výprava , děti nezklamou.

Dnes jsem zrovna u jednoho článku trochu kritizovala falešné a nucené úsměvy, tak jen doufám, že ty vaše byly opravdové ! :-)) :-)) Já se totiž opravdově dokážu smát i sama sobě.

Svým líčením jste pobavila. Díky :-D