Vědomí domova

Moc hezké rozjímání.Také se ráda a stále vracím do míst kde jsem vyrůstala,vychodila základní školu.Moc hezky jste to napsal.

Článek je natolik osobní, že mě nutí k přemýšlení o vlastním vědomí domova. Dnes vím, že domov je tam kde právě žiji, oproštěná od nostalgických vzpomínek na minulost ne vždy příjemnou s vědomím, že současný domov je bonusem, který mi život nabízí.

Vzpomněla jsem si na slova jedné písně od Waldemara Matušky : "...tady jsi doma, jen tady a nikde jinde, je to tvá země, tobě patří a ty patříš k ní, jen k ní...". Ano, v této zemi jsem doma. Svůj první domov jsem měla na jižní Moravě (Slovácku), kde jsem se narodila, prožila své dětství a mladá léta. A již téměř třicet let je mým druhým domovem Praha.

V mládí jsem si nedovedla představit, že bych opustila své rodné město, kde jsem znala všechny cesty a cestičky, domy, zahrady, stromy. Pak jsem se vdala a přestěhovala a nechci si představit, že bych mohla dožít svůj život jinde. Jsem tu doma, můj původní domov se změnil tak, že už by se mi tam moc nelíbilo, i když pro mnohé je určitě krásný a ten jediný.

Díky za článek k zamyšlení. Jsem šťastná, že vím, kde mám domov. Je mi líto těch, kteří tento pocit neznají a těch, kteří z různých důvodů o domov přišli.

Pane Zelenka, zase jste mně skoro rozplakal, domov není jen slovo, domov pokud to slovo napíšem či ho vyřkneme jsme a navždy budeme my, náš smích, radost, hoře i pláč. Naše objetí rodičů i prvních lásek, pak našich dětí. Toto slovo spolu se slovy máma, táta a dítě jsou ta slova, která nikdy nezapadnou, protože mají svoji až nevysvětlitelnou, magickou sílu po celou dobu historie lidstva. A já jen doufám, že tomu tak bude navěčnost.

Pořád mám velký vztah k městečku, kde jsem se narodila,kde jsem chodila do školy, zažila první lásky, taneční, čaje i plesy. Dnes, když procházím náměstím, či zajdu na Kyselku, všude mám živé vzpomínky na vše. Všechna ta místa, jsou hluboce v mém nitru.

Ano, paní Hašková, širší pojetí domova je určitě rodná vlast. Země, kam se po cestách světem rádi vracíme.

Zajímavé. Já jsem si uvědomila domov jako Československo, když jsem byla s prvním manželem v letech 68 - 69 v Londýně, kam jsme původně měli na rok a manžel se rozhodl emigrovat. Pro mě bylo nepřijatelné nemoci jet domů navštívit rodiče, zatímco bych mohla cestovat po celém světě. Navíc jsem byl v manželství velmi nešťastná, tak jsem se vrátila domů sama a rozvedla se na dálku.

Pane Kolín, velmi výstižná citace. Díky. A díky i ostatním za názory.