Bilbordy kolem silnic hlásají: Závěry patnáctého sjezdu splníme! Číslovka je psána římskými číslicemi. Trvanlivost zaručena. Po letech pak stačí vyměnit patnáctku za šestnáctku a je po starostech!
Z velkého rohu hojnosti užírají trubci všeho druhu. Platí heslo: Mohli jiní, mohly jiné, pročpak ty ne, Augustíne! Z rohu hojnosti to pořád sype a nepřestává. Doslova se plní rčení: Nadřít se a vydělat peníze, to dokáže každý blbec!
Výpravčí vlaků Lojzík Bernát miluje školení všeho druhu. Také se vyskytuje na všech slavnostech. Pojídá chlebíčky na slavnostních aktivech, luští křížovky na odborářských konferencích. Na Horově ulici v Brně se odehrávají velkolepá představení. Stanice Dobrotín právě obdržela čestné uznání za odběr regionálního a odborářského tisku. Kdopak asi převezme pouzdro? No přece zasloužilý dopisovatel do železničářského tisku a jediný čtenář časopisu Život strany. Tuto poctu si opravdu zasloužil. Časopis, ležící nerozřezaný na skříni, nečtou ani straníci, natož řadoví zaměstnanci.
Nyní stojí Lojzík v řadě vyznamenaných zástupců železničních stanic. Z pódia sestupuje stranické božstvo. Ke každému vyznamenávanému prohodí předávající několik slov při potřepávání rukou. Lojzík zastupuje seřaďovací stanici se šedesáti zaměstnanci. Božstvo předstoupí před Lojzíka: ,,Stanice Dobrotín? Ano, ano, znám. Taková malá stanička a jaké má při odběru stranického a železničářského tisku pěkné výsledky!“ A tu napadá Lojzíka pasáž ze Švejka. Stařičký generál prochází kolem nastoupené jednotky a přiblble se usmívá. Zastaví se u jakéhosi vojína a praví:,,Máte hodinky?“ A tu vojín, mající hodinky uschované v kapse, pronese: ,,Poslušně hlásím, že nemám!“ Očekává, že dostane nové od generála. Generál se usměje, pohladí vojína po tváři a řekne: ,,To je dobře, to je dobře!“
Dopravní náměstkyně obdržela pozvánku na aktiv tiskových důvěrníků. Úkol byl opět svěřen Lojzíkovi. V sále na Horově ulici to zase vře. Tentokrát je ovšem situace velice podivná. Účastníci sedí u stolečků, zaplněných po okraj tiskovinami. Lojzík věren svému stylu nemá na stole zhola nic. Vyloží jen noviny, časopisy a křížovky. Nezajímají jej kvanta tiskovin na jiných stolcích. Nemá ani poznámkový blok a psací potřeby. Pomalu se stává středem pozornosti. Lidé za stolky si něco šeptají a ohlížejí se ke stolku tohoto ignoranta.
,,Soudruzi, tiskoví důvěrníci. O stranické práci s tiskem promluví soudruh Pacas. Pak si ověříme, jak se stranickým tiskem pracujete ve svých stranických buňkách!“
Lojzík pomaloučku a potichoučku sbírá svých pět švestek a přes kuchyň mizí ze stranického aktivu. Náměstkyně jej omylem poslala na schůzi komunistických revizorů tiskové discipliny!
Jindy zase v sále hlučí odboráři. Každý přítomný delegát dostává růžovou kartičku. Dopoledne budou nezáživné projevy, odpoledne volba nového odborářského oblastního výboru. Majitel kartičky má právo hlasovací. Lojzík hraje šachy s výpravčím Sekerákem z Vyškova. Magnetické šachy jsou zakryty odborářskými tiskovinami. Ani to není třeba. Skoro nikdo projevy neposlouchá. Lidé čtou noviny, luští křížovky a baví se po svém. Celý sál připomíná přímý televizní přenos z parlamentu. Po obědě budou volby. Po obligátním řízku se Lojzík rozhoduje: ,,Nezůstanu tady ani minutu. Kdo má pořád poslouchat ty kydy. Tady máš mou kartičku a zvedni při hlasování třeba obě ruce!“ Hlasovací kartičku předává sousedovi. Známou cestou přes kuchyni pak mizí ,,odborář“ z objektu. Kolega u stolu s Lojzíkovou kartičkou zůstal. Druhého dne volá Lojzík po drážním telefonu stanici Vyškov.
,,Láďo, jak to včera dopadlo?“
,,Ale dobře. Po obědě vypadla ze sálu polovina účastníků! Ale můžeš být klidný. Delegáti byli zvoleni většinou 99 procent hlasů!“
Přichází nabídka - úplná bomba!
,,Pošleme tě na třítýdenní školení o závěrech Patnáctého sjezdu Strany do Ostravice!“
Lojzík je u vytržení. Píše se rok 1977. Normalizace už odezněla. Tři týdny parádního flákání při refundaci mzdy a pobytu zcela zdarma! Jenom blázen by to nebral!
,,Za takových podmínek budu klidně absolvovat školení porodních asistentek!“
To prohlásí profesionální účastník všech školení a konferencí. Balí kufry směr Ostravice.
Skutečnost předčí očekávání. Kromě vyložených blbostí se školí i zákoník práce. Spolu se starými komunisty, kteří vzpomínají na své mládí, přednášejí i psychologové a sociologové. Přednášející totiž nevědí, na čem jsou a komu to všechno vlastně přednášejí. Domnívají se právem, že ve třídě dřímají příští vedoucí nomenklaturní kádry. Proč by jinak dráha platila tak drahé školení a k tomu internátní? Ve třídě jsou ale zasloužilí flákači. Prezence se nekontroluje, a tak se dá různým přesedáním a změnami zasedacího pořádku z přednášek ulít. Někteří jedinci na přednášky nechodí vůbec!
Lojzík Bernát doplatil tentokrát na červenou košili z Rakouska a časté diskutování. Stal se tak markantem ve třídě a vyloučil se tím z absence při vyučování! Každý učitel mluví jen k několika lidem. Na nich si ověřuje dopad svého výkladu a očekává reakce. Pokyvováním hlavou a různými gesty dává žák najevo hloubku působení výkladu na jeho vědomí. Lojzík se často zapojuje do diskuse. Když později odkládá červenou košili, je už zapsán do třídního pexesa tak dokonale, že se prostě nemůže ulít!
Starý soudruh rozebírá světovou socialistickou a kapitalistickou soustavu. Vyjadřovací schopnosti však nejsou jeho silnou stránkou. Používá pořád slůvko "jo".
,,Soudruzi, na naše chyby čekají zpravodajské rozvědky, jo! Jo, ale to se teda, jo, strašně mýlí. My máme, jo, také dobré zpravodajce, jo. Takový Doktor Sorge, jo, ten prozradil sovětům, že Japonci nezaútočí na Sovětský svaz, jo, ale na Ameriku!“
Z nudy začíná Lojzík na prstech počítat všechna ta "jo". Když dospěl do desítky a zvedl obě ruce směrem k přednášejícímu, ten zavětřil a pravil:
,,Sakra, sakra, jo, za deset minut bude zvonit!“
Na konci školení se dostavily zkoušky. Byly to vlastně jakési pohovory.
Zemitý soudruh se zeptal na nějakou zapeklitou věc. Plácat bylo možno o ničem. A tak se odpovědi hemží internacionalismem, socialismem, světovou socialistickou soustavou, prohnilým kapitalismem a bojem za mír. Zemitý soudruh nakonec prohlásil: ,,Ano, tady ten soudruh celou podstatu věci správně a beze zbytku vestihl!“ Nutno ovšem použít tvrdé ypsilon podle ostravského dialektu. Všem bylo jasno, když soudruh v závěrečném hodnocení probral všechny gativní i negativní věci. Lojzík Bernát nikdy v životě nepochopil účel tohoto školení.
Po absolutoriu se nedostavila žádná funkce. Nebylo mu ani nabídnuto členství ve straně.
Tři krásné a zcela proflákané týdny přinesly jen pohodu a příjemný pobyt zdarma na účet bohatě prostřeného stolu hojnosti. Vše mohlo být ještě lepší, nebýt proklaté červené košile a nezahálející huby. Někdy je lépe sedět v koutě a příliš se neukazovat.
A tak z celého pobytu si ukecaný absolvent přinesl jediný suvenýr. Mohl do zaprášené krabice na skříni v dopravní kanceláři uložit nový přírůstek. Mezi medaile za odpracované roky, zlaté, stříbrné a bronzové odznaky Brigády socialistické práce, přidal další odznak.
Byla na něm jakési rozevřená kniha.
