Jedu na vojnu

Vojna není kojná se říkalo a mladí kluci by ji potřebovali jak koza drbání.

Železniční vojsko, Bohumín přijímač, Ostrava služba. Pro mě vlastně štěstí v neštěstí. Po pár odkladech jsem rukoval v jednadvaceti letech, a zdaleka jsem nebyl nejstarší. Dle mého názoru, jediné vojsko u ČSLA které mělo smysl. Práce na štrece, v dílnách pro opravu vozidel i ve stanicích - posunovači, signalisté, výpravčí. Dva roky v zeleném s červenou čepicí v Děhylově, Ostravě-Třebovicích i ve Štítině. Mezi směnami na železnici se s námi pokoušeli hrát na vojáky. Moc se jim to však nedařilo, asi jako v dobách PTPáků. U železničního vojska ty dva roky nebyl úplně ztracený čas pro mladé muže, byla za nimi i spousta dobře vykonané práce. Při obnovách tratí se pracovalo non-stop, v noci za osvětlení a určitě výstavba několika kilometrů nových kolejnic netrvala řadu let, jako je tomu někdy dnes, a nejen u železničních staveb.

Moc hezká vzpomínka a souhlasím s Vámi, že vojna by mnoha dnešním velmi prospěla, i když by byla poněkud jiná než dřív.

A co mobily, ty vám nechali? Jen humorná přípominka od vojína z roku 66.VU1105 Mladá 4 :-)

Františku, také tvá vzpomínání ráda čtu. :-)

Františku, Tvé vzpomínání si vždy ráda přečtu...také obdiv Tvé paměti.

Mazáctví, buzerace, šikana, vše podporované mladými lampasáky. Nemám na to dobré vzpomínky. Šel jsem na vojnu po zdravotních odkladech až ve 22 letech. O to to bylo pro mne horší. Já jsem se šikanovat od mazáků ale nenechal. Měl jsem trochu jiné postavení. Dělal jsem knihovníka, pouštěl filmy, distribuoval tisk a jezdil do Prahy na ústředí vybírat knihy pro celá kasárna. Ale pucovat chodbu kartáčkem na zuby jsem odmítl. Za to mi vykradli skřínku s celou plnou polní. Vše jsem musel zaplatit. Když jsem si po pěti měsících vynutil vyšetření v ÚVN na očním kvůli závažné oční vadě, primář, plukovník, mi řekl: Kterej vůl tě poslal na vojnu? Řekl jsem mu, že ti volové sedí na okresní správě v Mělníku. Zasmál se a do čtrnácti dnů jsem byl doma u své rodiny. Zážitky z vojny vesměs mizerné.

Františku,moc hezké povídání o pobytu na vojně. Vždy se mně líbila vojenská uniforma,ve vojenském prostoru Doupov bylo vždy plno vojáků.To byly tancovačky.A nakonec jsem si vzala nevojáka. :-)

Zajímavá vzpomínka s neuvěřitelnými detaily, klobouk dolů. Dřív muži často líčili historky z vojny , a to většinou barvitě. Mému bratrovi v roce 1978 prostřelili nohu v Ostravě-Mošnově, takže můj vztah k vojně je spíš negativní.

Františku, na to, že je to už 60 let, vám paměť slouží opravdu dobře. Mně v té době bylo 7 let a pamatuji si první třídu, seděla jsem s klukem, který měl pořád nudli u nosu. Prý už zemřel. Máte pravdu v tom, že by dnešním frackům vojna opravdu neuškodila. Přeji vám i rodině krásné vánoce a hodně štěstí a zdraví do roku 2021. (◕ᴗ◕✿)