Téměř neznámá Helenka Polívková
manželé Mastníkovi, foto z dopisu pana Mastníka

Téměř neznámá Helenka Polívková

28. 12. 2020

Helenka Polívková, později manželka Zdeňka Mastníka (vedoucího redaktora české sekce vysílání britského rozhlasu BBC, též významného londýnského podporovatele exilových vydavatelství československých emigrantů ve světě a zasílatele zakázané literatury do zemí za železnou oponou, který byl vyznamenán prezidentem v roce 1998 Medailí Za zásluhy o republiku), těsně před válkou v roce 1939 ve svých devatenácti letech utekla z Československa do Jugoslávie, odtamtud do Palestiny, kde vstoupila do Pomocných technických služeb britské armády. Naučila se řídit nákladní auta a vozila jimi zásoby pro vojáky z Haify do Alexandrie.

Do Československa se vrátila v dubnu 1946. Studovala na Vysoké škole sociální a právní, ale po únoru 1948 ji komunisté označili za reakční živel a vyhodili ze studií. Na Slovensku se pokusila o útěk do Rakouska, ale jí doporučená žena, která údajně převáděla přes hranice, byla agentkou Státní tajné bezpečnosti. Soud ji za pokus o útěk poslal na 18 měsíců do vězení. Po propuštění na svobodu v roce 1950 získala od dobrých přátel tajnou informaci o chystaném únosu tří dopravních letadel piloty RAF. Koupila si letenku do letadla, které odlétalo 24. března 1950 do Prahy, a jím byla „unesena“ do Západního Německa. Tam brzy dostala vízum do Británie, ale v Německu ještě rok zůstala pracovat pro Americký fond pro československé uprchlíky.

V dubnu 1951 odjela do Londýna, kde ji na doporučení jednoho přítele očekával Zdeněk Mastník. Hned při prvním setkání se mu velmi líbila. Postaral se jí o ubytování a nabídl jí místo ve své zásilkové službě. V červenci 1952 potom nastoupila do československé sekce britské výzvědné služby. Bydlela v bytě Zdeňka Mastníka a v lednu 1958 se za něj provdala. Byla stejně stará jako on, narodila se 22. října 1920 v Křivoklátě. Díky ní se i Zdeněk Mastník dostal do bezprostředního kontaktu s britskou výzvědnou službou MI 6 později i kontrašpionáží MI 5. Oba se potom zúčastňovali akcí pro ztěžování činnosti československých vyzvědačů, kteří úřadovali na ambasádě v Londýně. V roce 1967 po reorganizaci československé sekce MI 6 tam Helenka skončila a pracovala jako překladatelka a učitelka jazyků na londýnském ministerstvu zahraničí. Kromě češtiny a angličtiny ovládala ještě němčinu, francouzštinu a srbochorvatštinu.

Helenka zemřela 15. března 1996. Je pochována v československé části vojenského hřbitova v Brookwoodu u Londýna. Letos by se dožila 100 let.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Velice zajímavý článek. Děkuju.
Soňa Prachfeldová
To byli tak odvážní lidé, obdivuhodné, a kolik je spíše bylo bezejmenných hrdinů. Kam se hrabou dnešní stateční a schopní všeho ...
Marie Faldynová
Díky za informaci, pro mne je to něco nového. Zajímavé osudy.
Zdeněk Horenský
Pan Mastník mi v mých šestnácti nabídl pětitýdenní pobyt u nich v Londýně zdarma i s výukou angličtiny, nejen mně, ale i některým studentům svých dřívějších dobrých známých, nevím již proč jsem nabídku nevyužil, ale jeden můj kamarád u nich na tom pobytu byl. Pan Mastník byl moc hodný a rád pomáhal kde mohl, tak se prý o něm vyjadřovali všichni, kde se s ním setkali.
Daniela Řeřichová
Pane Horenský, podobný silný vztah měl také gen. Josef Bryks (1916-1957) s manželkou Trudi (1910-2011), která až do svých 91 let usilovala o rehabilitaci svého muže a vydání ostatků (2009). O jeho životě byl natočen film Muž, který přecenil českou duši.
Zdeněk Horenský
Její příběh znám vlastně jen proto, že se Zdeňkem Mastníkem (dětství a mládí prožil u nás v Koryčanech, už jsem zde o něm psal) studovala na gymnáziu v Kyjově moje maminka a po dobu jeho pobytu v Londýně si dopisovali. Dopisy ty bohužel nemám, možná bych věděl ještě mnohem víc, ale když mi je někdy četla, psali si o zcela běžných věcech a o tom co všechno v zahraničí dělá, ani nevěděla a mě to v dětství nezajímalo. Pamatuji si jen, že svou Helenku měl moc rád a jestli se nepletu, tak si spolu celý život vykali. Ale to už nevím jistě, tak nějak jsem si na to vzpomněl.
Zuzana Pivcová
I když jsem díky práci v archivu hodně někdejších zahraničních vojáků znala (z dokumentace, ne osobně), tak o ženách na Blízkém Východě tam téměř nic nebylo. Vzpomínám si pouze na jeden seznam. Ale vím, že jeden badatel jejich činnost studoval. Na hřbitově v Brookwoodu jsem byla při svých návštěvách Londýna asi čtyřikrát, naposledy 2000, i v novodobé čs. vojenské sekci, kde byli pochováni už ti, kteří žili po válce v Británii a tam zemřeli. Někteří tam už měli dokonce nachystaný pomníček předem. Děkuji, Zdeňku, ráda jsem se přiučila.
Daniela Řeřichová
Děkuji za připomenutí. Myslím, že známější z dvojice byl manžel paní Heleny exilový novinář Zdeněk Mastník. Koho zajímají novodobé dějiny, má možnost se s nimi seznámit nejen v knihovnách, ale mj. také na webu Paměti národa, Příběhy bezpráví aj.
ivana kosťunová
Škoda, že takoví lidé zůstávají zapomenuti

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.