O xenofobii s úsměvem XXIV: Španělé

No asi to není žádný med si vzít španělského synka i s jeho maminkou. Na dovolenou ano , ale žít tam ne.

Ve Španělsku jsem byla několikrát, ale bohužel jsem neměla možnost poznat "španělskou" povahu. A co se týká španělských tchyní - no nazdar ! I když leckteré tchyně odkudkoliv mohou mít "španělskou" povahu, co se týká synáčků :-))

Neznám ani zemi, ani její obyvatele. Je zajímavé číst, jak se jednotlivé národy od sebe liší. Tu "bezčasovost" jim docela závidím. :-)

Děkuji vám. :-) Zopakuji, že ve Španělsku jsem nebyla, Španěly neznám. Velmi mne pobavil doslovný překlad slova „maňana“. Ovšem vzhledem k tomu, že nesnáším nedochvilnost, je pro mne takové pojetí času naprosto nepřijatelné.

Ve Španělsku jsem nikdy nebyla, osobní zkušenost s nimi skoro nemám. Při hledání zaměstnání IT firmách v Praze v r. 1997 jsem narazila na španělskou firmu. Plat byl zajímavý, ale pracovní podmínky nepřijatelné. Firma sídlila někde na jižním městě, daleko ode mne a v místech, kde nic není (obchody, úřady atp.), pracovní doba začínala v 8, přes poledne byly 3 hodiny volna=španělská siesta a končilo se v 8 večer. To jsem odmítla. Co bych tam 3 hodiny přes poledne dělala a večer bych nemohla ani do divadla. Ještě mám jeden zážitek kolegyně ze školy, která doprovázela manžela na věděckou konferenci do Barcelony. Pak nám vyprávěla, že nemohla jít sama vůbec ven, aby se ji nepokusil někdo okrást o kabelku, foťák nebo cokoliv jiného. Tak seděla v hotelu na pokoji a ven šla s manželem, až když mu skončilo jednání na konferenci.

Díky tomu, že je svět otevřen když na to mám , mohu cestovat kamkoliv. Pamatuji se, že někdy v sedmdesátých letech letěli jedni manželé/ kolegové z práce/do Španělska. To bylo něco....čekali jsme na informace.... vzpomínám si, že krajina je nadchla, ale chování Španělů k nim, jako k turistům , se jim nelíbilo... snad se nepletu.... Díky Věrko.

Věro, myslím, že charakteristika sedí. Do Španělska jsme rádi jezdili za mořem a památkami, líbila se nám siesta i fiesta. Ale žít bych tam nechtěla a spolupracovat se Španěly také ne.

Nikdy jsem tam nebyla a už nebudu. Nijak mě to nemrzí, jsi dobrá, že si s národnostmi a zeměmi tak vyhraješ. Španělky jsou divné, za tchýni bych ji fakt nechtěla. :-)

Španělsko příliš neznám, ale některé povahové rysy jsou podobné v celém Středomoří. Je to především siesta a pak určitá uvolněnost, se kterou se zde přistupuje k životu. Ve Španělsku je to charakterizováno slovem "maňana". Ale podobné je to i v Chorvatsku i Řecku, je to určitý rys středomořské povahy. Ale pokud je člověk v těchto krajinách na dovolené, velice rád se tomuto způsobu života přizpůsobí. Hasta otro dia!

Maňana, otro sutro maňana / zítra nebo pozítří /. Kouzelná slůvka, která jsem i já používal, když už jsem neměl sílu čelit neustálým dotazům temperamentních " Latínos " na lůžkovém voze při cestě do Prahy. Kupodivu se s tím s úsměvem spokojili.