Chci si život užít. To je věta, která rozděluje generace
Ilustrační foto: ingimage.com

Chci si život užít. To je věta, která rozděluje generace

5. 1. 2021

Lehká práce za dobrou odměnu. Hodně volného času. Časté dovolené, jídlo v restauracích, wellnes pobyty, různé nákladné sporty. Toto označují mladí lidé za nutnou součást života. Starší generace často reaguje slovy: Jste příliš zhýčkaní. Kde je pravda?

Podle výzkumu Národního ústavu duševního zdraví pandemie koronaviru zvýšila počet lidí s depresemi a sebevražednými sklony až na trojnásobek. Většinou jde o lidi mladé. Z různých průzkumů vyplývá, že omezeními, která přinesl covid, trpí mnohem více než lidé starší. Život mladých lidí se totiž změnil výrazněji. Byli více zvyklí chodit do restaurací, cestovat, utrácet. Mnozí by řekli: užívat si.

„Mladí lidé jsou deprivovaní, protože byli zvyklí, že si spoustu svých potřeb a přání plní lusknutím prstů. Když o to přišli, trpí. Jsou na tom paradoxně často hůře než lidé vyššího věku, než senioři, tedy pokud nemluvíme o seniorech, kteří zůstali kvůli pandemie izolováni v různých zařízeních,“ uvedl psychiatr Radkin Honzák. A dodal, že mnoho mladých lidí si dříve vůbec neuvědomovalo, že nemohou mít takzvaně všechno. „Byli zvyklí žít v době neomezeného blahobytu,  neustálého užívání si a atmosféry: ubavíme se k smrti. To je teď pryč,“ řekl.

Podobně jako on mluví řada psychologů a psychiatrů. Setkávají se s případy, kdy se mladí lidé psychicky hroutí. „Moje sedmnáctiletá dcera začala trpět úzkostmi. Celá se třese, brečí. Nejdříve jsem z toho byla v šoku, ale pak mi řekla její učitelka, že takové pocity prožívá spousta jejich vrstevníků. Špatně prý nesou izolaci. Ve skutečnosti tedy to, že nemohou brouzdat nákupními centry, chodit do fitka, neustále utrácet v kavárnách. Jejich generace tak byla zvyklá žít a teď jsou frustrovaní, že jim to chybí,“ vypráví osmačtyřicetiletá máma dívky, která kvůli svých potížím skončila u psychologa.

Podle průzkumu agentury Ipsos pandemii nejhůře nesou mladé ročníky. Nejhůře mladí lidé ve věku od osmnácti do šestadvaceti let, pak skupina do pětatřiceti let a nejméně vadí věkové kategorii padesát čtyři až šedesát pět let.

Typickým příkladem je jedna pražská rodina. „Už to nemůžu poslouchat, jak si vnučky i dcera pořád stěžují, že si nemohou užívat. Takzvané užívání si bylo smyslem jejich života. Když zavřeli wellnes centra, zdálo se, že zešílí. Pak zas začaly lamentovat, že jsou zavřené sjezdovky. Když jsem jim řekl, že si mohou přece vzít sáňky a jít do lesa, dívaly se na mě jako na blázna. Ony potřebují perfektně upravenou sjezdovku, ultradrahé lyže, luxusní oblečení a na místě pak obědy v restauraci,  spoustu kafíček a svařáčků. Ony neznaly dobu, kdy něco nebylo, kdy si člověk něco nemohl dovolit a teď se hroutí při prvních malých překážkách. Pořád jen skučí, nadávají, mě už vůbec nebaví se s nimi stýkat,“ říká jednaosmdesátiletý Jaromír.

„Mnozí starší lidé prošli traumaty, krizemi, vědí, že život přináší nepříjemné situace a mají vytvořené obranné mechanismy. Mladí lidé se nyní vlastně poprvé setkávají s nějakou překážkou. Vyrůstali v mimořádně dobré době a to se odráží v tom, že jsou hůře schopni se adaptovat,“ uvedl psycholog Dalibor Špok.

O generaci dnešních teenagerů se říká, že jsou zvyklí se neustále bavit. Sami, když mají uvést své představy o životě, často za nejdůležitější označují dostatek volného času, aby měli čas na své zájmy. Velmi často své představy shrnují do věty: chci si život užít, ne se jen dřít.

Naopak dnešní střední generace byly zvyklá v devadesátých letech budovat kariéry, vydělávat, vzdělávat se. A generace nejstarší nad tím vším jen kroutí hlavou, protože většina jejich představitelů na nějaké velké užívání si neměla ani čas, ani peníze, ani možnosti.

„Jsem na slovo „užívání si“ úplně alergická,“ říká pětasedmdesátiletá Hana a pokračuje: „Naše vnučky pořád jezdily na nějaké wellnesy, dvakrát ročně byly u moře. Já jim to přála, byla jsem ráda, že si umějí vydělat a mají se dobře. Jenže teď se ukázalo, že žily na  dluhy. Nemají kvůli covidu práci, nemají na splátky různých úvěrů. Neustále nadávají, že se v této době nedá žít. Mě pandemie zase až tak nezasáhla. Štve mě, že nemůžu s kamarádkami do kavárny, samozřejmě, že mě ty neustálé zmatené zákazy už nebaví. Ale nebyla jsem nikdy zvyklá vést tak nákladný život, takže se pro mě zase až tak moc nezměnilo a beru to jako přechodnou nepříjemnou fázi, která přejde. Jenže vnučky pořád říkají: já už to nevydržím, já takhle žít nemůžu, tohle není život.“

Mnozí mladí lidé mají o těch starších často představy, že si v životě moc příjemných věcí neužili. Naopak starší si o mladých myslí, že si takzvaně užívají až nad své možnosti. Bude tedy zajímavé sledovat, jestli pandemie v tomto směru něco změní nebo se  po jejím konci rozdílné životy generací zase vrátí do starých kolejí.

psychika rodina
Hodnocení:
(5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danka Rotyková
Asi jsem jen jednou z mnoha, která je také alergická na ta 2 slova : užívat si. Viníkem ale není český jazyk. Chápu, že se mladí a staří nemohou shodnout na představách, co si o užívání si máme vlastně myslet. Nemohou, vždyť vyrostli v odlišných podmínkách. Je mi tedy jedno, že si někdo chce užívat, ale nemusí to přece vytrubovat do světa. Když ba to má, ať si užívá, pokud jsou k tomu i podmínky. Ty teď nejsou, protože tu máme pandemii, a proto by se měl podle toho zařídit. I my starší a staří se musíme se složitou situací smířit. Kdo neumí přijmout určitá omezení, má velký problém. Může to být častečně výchovou, ale i nemusí. Vždyť rodiče vychovávají své děti stejně a každé se v životě chová jinak. Takže rodičům bych nic nevytýkala. Všechno je v hlavě. A ať mi to někdo vyvrátí, pokud se mýlím.
Monika Monca
Rozdil v zivotnich standardech....to vzdy bylo a bude. Starsi se nedokazou smirit s tim, ze je jina doba, vsude milion moznosti. No a mladsi zase maji nevysvetlitelnou potrebu to kazdemu cpat do hlavy. Ale...kdo si nas (mladsi) generaci vychoval? Kdo v nas vypestoval tu touhu se mit lip? Aha...tohle si uz nikdo neprizna...
Josef Borecký
Taky jsem na užívání si alergický - zeměkole si teď chvilku oddechne
Daniela Řeřichová
Ano, pandemie zacloumala našimi hodnotami a návyky. Myslím, že lépe situaci zvládá člověk, který má vybudovanou síť přátel a koníčků než teenager, který svůj svět teprve objevuje. Nejsem oprávněna k tomu, abych hodnotila, zda návštěvy fitka nebo sjezdovek jsou méně ušlechtilé než návštěva divadel či knihovny. Můžeme se shodnout, že to jsou věci zbytné. Každá generace má svůj životní styl. Když mi bylo dvacet, žila jsem jinak než ve stejném věku moji prarodiče. U vrstevníků mých vnoučat lituji, že nyní mají velmi omezené možnosti osobních kontaktů, které se získávají ve škole, při sportu, při zájmových činnostech atd. Setkávám se s mladými lidmi, kteří se snaží zvládnout situaci, kterou nikdo z nás nepoznal. Moje snacha, překladatelka, průvodkyně, VŠ, je od února bez práce a nejspíš ještě dlouho bude. Chodí lepit etikety na konzervy. Vnučka doučuje děti z dětského domova, podobně se chovají mnozí studenti z mého okolí. A pokud je někdo nešťastný, že nemůže do wellnes, je to jeho právo a vnímám to jako nadsázku, která není důvodem považovat mladou generaci za povrchní.
Martin Vrba
Každý jsme jiný, já například jsem na dovolenou létal velice nerad, jen kvůli manželce, aby „nereptala“ ,neměl jsem rád ty shluky lidí, čekání na letadlo, stres, zda dostanu ten správný pokoj, který jsem si zaplatil, zda cestovka nezkrachovala. Pak jsem posílal manželku s vnoučaty a sám jsem byl doma. Moje nejlepší dovolená vždy nastala, když všechno živé odejelo (s rybičkami jsem si rozuměl – ty směly zůstat), já jsem si natahal knížky na balkon v paneláku, dal si tam gumové lehátko a deku, přenosné rádo, někdy i elektrický gril, uvařit si umím všechno, nic mi nechybělo a dnes, když mám domek, neudržovanou zahradu, abych nebyl ani vidět a nemusel stále někoho zdravit za plotem :) a krásnou velkou terasu, internet, sluchátka se skvělou hudbou, kterou tam se mnou poslouchají jen stromy, které mi sklánějí za odměnu větve s višněmi až nad hlavu, tak jsem žádnou změnu s korona virem nezpozoroval. Já jsem v karanténě v podstatě už mnoho let a jen jednou za čas se sejdeme v širším příbuzenstvu (vánoce, velikonoce, na Martina, na narozeniny a jmeniny vnoučat, atd.), a tedy to jediné mi chybí a to dost (co kdyby to náhodou četli).:) Ovšem všechno okolo mne si nedovede vůbec představit, se na chvíli zastavit, to musí alespoň potřásat nohama na místě. Samé kroužky na „H“, fitka, tance, golf, létání s drakem nad vodou, cyklistika, a všechno možné. Sportovní typy. A nyní nic – co dělat? Ovšem já mám svůj důchod a mladá generace prožívá doslova nejistotu, kterou jsem já v životě nepoznal. Mají to moc těžké – berou nějaké minimum. Já vyrostl doslova v bídě a oni jdou opačným směrem – tedy bojí se, že to tak bude. Mám pro ni – pro tu nastupující generaci pochopení a jsem ochoten převzít i větší díl výchovy vnoučat (10) (6). Když jsem dětem pustil pohádku z rádia, tak se neustále rozhlížely a hledaly k tomu vyprávění obrázky – říkám - rádio není televize, nebo internet – už to pochopily. Říkám jim, nakresli si ty pohádky podle sebe a poslouchej a maluj si svět pohádek. Chodí si nechat vytřít nos i krk špejlí, aby k nám zase mohly. Udělají si krám s hračkami a já v různých převlecích (a osobách) k nim chodím nakupovat, tak málo je dokáže rozesmát, je to totiž něco jiného – možná až z her z minulého století. Myslíte, že by to braly, kdyby byl svět normální – tedy lak bláznivě ztřeštěný – před korona virem, i ony totiž tak trochu pod tíhou událostí se malinko ztišily a přemýšlejí. Věřím, že očkování nás pomůže vrátit zase do lepších časů a snad i ta špatná zkušenost bude i pro novou generaci na něco dobrá. Uvidíme? Tedy snad.
ivana kosťunová
Váš článek je hluboce pravdivý. Ale spíše mne nutí zamyslet se nad tím, zda způsob života, kterým žila naše generace, byl ten jediný správný. Asi ne. Možná by nám více zábavy taky prospělo. Nemyslím, že se může člověk bavit a být při tom nezodpovědný, jsou zodpovědní jako jsme byli my, jenom mají možnosti žít jiným způsobem života. Ovšem co se týká psychické odolnosti, takový "výcvik, jako my, nemají, a ani bych jim ho nepřála.
Marie Faldynová
Myslím, že horší je fakt, že mnozí přišli o zaměstnání a ti si na fitko ani nevzpomenou.
Růžena Kuželková
Tak nevím,asi žiji na Marsu,nic co se pojednává v příspěvku nezažívám.Naše rodina je tzv.rozvětvená a nikde nevidím,že by naši mladí "šíleli",že nemohou do fitka,welnes a pod. asi mají jiné představy o životě a nejenom o tom,jak si užívat,ale proti gustu,žádný dišputát aneb kdo chce kam pomožme mu tam.
Irena Mertová
Mám 2 děti. Z covidu samozřejmě nadšené nejsou, ale život se jim zas tak moc nezměnil... Syn chodí do práce (mechanik), ve svém volnu chodí či jezdí vlakem do přírody na tramp, případně lézt po skalách s kamarádem. Dcera chodí s dětmi do parku a vůbec má s nimi plno práce i zábavy , když má volno , tak si čte. Asi záleží na předchozím životním stylu...
Antonín Nebuželský
Pravdivý článek.Mohl bych připojit podobné poznatky,ale nechám to do ,případné,diskuze.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.