Chci si život užít. To je věta, která rozděluje generace
Ilustrační foto: ingimage.com

Chci si život užít. To je věta, která rozděluje generace

5. 1. 2021

Lehká práce za dobrou odměnu. Hodně volného času. Časté dovolené, jídlo v restauracích, wellnes pobyty, různé nákladné sporty. Toto označují mladí lidé za nutnou součást života. Starší generace často reaguje slovy: Jste příliš zhýčkaní. Kde je pravda?

Podle výzkumu Národního ústavu duševního zdraví pandemie koronaviru zvýšila počet lidí s depresemi a sebevražednými sklony až na trojnásobek. Většinou jde o lidi mladé. Z různých průzkumů vyplývá, že omezeními, která přinesl covid, trpí mnohem více než lidé starší. Život mladých lidí se totiž změnil výrazněji. Byli více zvyklí chodit do restaurací, cestovat, utrácet. Mnozí by řekli: užívat si.

„Mladí lidé jsou deprivovaní, protože byli zvyklí, že si spoustu svých potřeb a přání plní lusknutím prstů. Když o to přišli, trpí. Jsou na tom paradoxně často hůře než lidé vyššího věku, než senioři, tedy pokud nemluvíme o seniorech, kteří zůstali kvůli pandemie izolováni v různých zařízeních,“ uvedl psychiatr Radkin Honzák. A dodal, že mnoho mladých lidí si dříve vůbec neuvědomovalo, že nemohou mít takzvaně všechno. „Byli zvyklí žít v době neomezeného blahobytu,  neustálého užívání si a atmosféry: ubavíme se k smrti. To je teď pryč,“ řekl.

Podobně jako on mluví řada psychologů a psychiatrů. Setkávají se s případy, kdy se mladí lidé psychicky hroutí. „Moje sedmnáctiletá dcera začala trpět úzkostmi. Celá se třese, brečí. Nejdříve jsem z toho byla v šoku, ale pak mi řekla její učitelka, že takové pocity prožívá spousta jejich vrstevníků. Špatně prý nesou izolaci. Ve skutečnosti tedy to, že nemohou brouzdat nákupními centry, chodit do fitka, neustále utrácet v kavárnách. Jejich generace tak byla zvyklá žít a teď jsou frustrovaní, že jim to chybí,“ vypráví osmačtyřicetiletá máma dívky, která kvůli svých potížím skončila u psychologa.

Podle průzkumu agentury Ipsos pandemii nejhůře nesou mladé ročníky. Nejhůře mladí lidé ve věku od osmnácti do šestadvaceti let, pak skupina do pětatřiceti let a nejméně vadí věkové kategorii padesát čtyři až šedesát pět let.

Typickým příkladem je jedna pražská rodina. „Už to nemůžu poslouchat, jak si vnučky i dcera pořád stěžují, že si nemohou užívat. Takzvané užívání si bylo smyslem jejich života. Když zavřeli wellnes centra, zdálo se, že zešílí. Pak zas začaly lamentovat, že jsou zavřené sjezdovky. Když jsem jim řekl, že si mohou přece vzít sáňky a jít do lesa, dívaly se na mě jako na blázna. Ony potřebují perfektně upravenou sjezdovku, ultradrahé lyže, luxusní oblečení a na místě pak obědy v restauraci,  spoustu kafíček a svařáčků. Ony neznaly dobu, kdy něco nebylo, kdy si člověk něco nemohl dovolit a teď se hroutí při prvních malých překážkách. Pořád jen skučí, nadávají, mě už vůbec nebaví se s nimi stýkat,“ říká jednaosmdesátiletý Jaromír.

„Mnozí starší lidé prošli traumaty, krizemi, vědí, že život přináší nepříjemné situace a mají vytvořené obranné mechanismy. Mladí lidé se nyní vlastně poprvé setkávají s nějakou překážkou. Vyrůstali v mimořádně dobré době a to se odráží v tom, že jsou hůře schopni se adaptovat,“ uvedl psycholog Dalibor Špok.

O generaci dnešních teenagerů se říká, že jsou zvyklí se neustále bavit. Sami, když mají uvést své představy o životě, často za nejdůležitější označují dostatek volného času, aby měli čas na své zájmy. Velmi často své představy shrnují do věty: chci si život užít, ne se jen dřít.

Naopak dnešní střední generace byly zvyklá v devadesátých letech budovat kariéry, vydělávat, vzdělávat se. A generace nejstarší nad tím vším jen kroutí hlavou, protože většina jejich představitelů na nějaké velké užívání si neměla ani čas, ani peníze, ani možnosti.

„Jsem na slovo „užívání si“ úplně alergická,“ říká pětasedmdesátiletá Hana a pokračuje: „Naše vnučky pořád jezdily na nějaké wellnesy, dvakrát ročně byly u moře. Já jim to přála, byla jsem ráda, že si umějí vydělat a mají se dobře. Jenže teď se ukázalo, že žily na  dluhy. Nemají kvůli covidu práci, nemají na splátky různých úvěrů. Neustále nadávají, že se v této době nedá žít. Mě pandemie zase až tak nezasáhla. Štve mě, že nemůžu s kamarádkami do kavárny, samozřejmě, že mě ty neustálé zmatené zákazy už nebaví. Ale nebyla jsem nikdy zvyklá vést tak nákladný život, takže se pro mě zase až tak moc nezměnilo a beru to jako přechodnou nepříjemnou fázi, která přejde. Jenže vnučky pořád říkají: já už to nevydržím, já takhle žít nemůžu, tohle není život.“

Mnozí mladí lidé mají o těch starších často představy, že si v životě moc příjemných věcí neužili. Naopak starší si o mladých myslí, že si takzvaně užívají až nad své možnosti. Bude tedy zajímavé sledovat, jestli pandemie v tomto směru něco změní nebo se  po jejím konci rozdílné životy generací zase vrátí do starých kolejí.

psychika rodina
Hodnocení:
(5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Andrea Bravermanová
Hm. Názory mladých na stranické knížky hodnotit nebudu, to jsou hámotiny a rozmazlených mladych lidí potkávám dost. Mají to těžké, sněhové vločky nic nesnesou, ale budou to muset nějak zvládnout. Nakonec, je to dobrá škola.
Lenka Kočandrlová
Ironii nerozumí a pětku za nepochopení mé odpovědi si zasluhují: Hošková,Kosťunová,Soukup a Znamenáčková.
Venca V.
Dovolím si připomenout jen jedno....současná mládež a lidé v produktivním věku jsou jen odrazem toho, jak jsme je my - +60 vychovali a k čemu jsme je vedli. Ti mladí dospělí, kteří byli vedeni k tomu, že nic není zadarmo a že je třeba se i uskrovnit, když je situace horší, si naříkají maximálně na to, že jim chybí sociální kontakty se známymi, s širší rodinou a že to chybí i jejich dětem. Veškeré ostatní vymoženosti a pozlátko si dovedou na čas odpustit....a nijak je to nestresuje....No a Ti, co musí mít všechno a hned....aspoň vidí, že život není jeden mejdan...
Monika Monca
Pavel Ppeett9.1.2021 20:50 vsak ja nepsala, ze vy jste ji mel :) a mate pravdu, ja minuly rezim zazila jeste v kocarku ;) ale mam rodinu - lidi, co v te dobe zili a vetsina jich - krom pochybnych socialnich jistot - na nem neshledava nic pozitivniho. A děkuji za vlidnost, kazdopadne neni treba nas litovat, zijeme si dobre...jak pisu - kazdemu dle zasluh. Ja v tom byla vychovana, nenatahovat ruku, co mi kdo da zadarmo, nebo ze statniho. Horsi casy prijdou pro lidi, zvykle, ze se "nekdo postara". Timto nechci nejak urazet starsi generaci, ti bohuzel v tomto zili cely zivot a jini nebudou - take uz maji svuj duchod a sve jiste. Horsi je, ze i mezi nami mladymi se stale nachazeji lide, neschopni prijmout zodpovednost za vlastni zivoty.
Monika Monca
Pavel Ppeett: Nevim, na zaklade ceho soudite, ze prichazi jina doba. Kazdemu se dari podle jeho zasluh, nikoliv jak byly starsi generace zvykem, podle barvy stranicke knizky. Ja byla vychovana tak, abych se vzdy o sebe a rodinu dokazala postarat. Nepotrebuju k zivotu nici penize, otace, pujcku mam jednu - na bydleni, ktere bude jednou MOJE. Takze prosim pekne, jaky zly osud me ceka? Mam postizenou dcerku, myslim, ze me hrichy z mladi jiz byly potrestany...dal? I tak si dokazeme zivot uzivat :)
Milena Znamenáčková
Paní Kočandrlová, dávejte pozor na to co si přejete, mohlo by se to Vám /bohužel ne jen Vám/ splnit.
Václav Soukup
Pamatuji si dobře, jaké kritice jsme byli vystaveni, když jsme byli mladí a nemyslím si, že je dnešní mladá generace vyloženě špatná ! Jen se kardinálně změnila doba a možná, že neumíme s mladými dobře komunikovat. Příspěvek pí. Kočandrlové je odsouzeníhodný !
ivana kosťunová
Také jsem nevěřila vlastním očím...
Dana Hošková
Přivolávat na někoho válku a různé pohromy? Strašné.
Lenka Kočandrlová
Je to rozmazlenost některých! Válku na ně,aby přišli ještě na jiné myšlenky! Covid je málo,přidala bych ještě mor,choleru a neštovice,pak snad se mnohým nyní nespokojeným otevřou oči a budou rádi za ty nejprostší věci....Já osobně ke spokojenému životu potřebuji jen jídlo,knihy,bydlení,zdraví.Nepotřebuji si "užívat" ani v hospodě,ani v cizině,obejdu se bez lyžování,cestování po světě.Hlavně,že je mír,naděje v lepší zítřky a duchovní svoboda.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?