Vzpomínka: Čas silvestrovských radovánek

Vážně k pobavení. Jako Homolkovi... Nikdy jsem na ROH rekreaci nebyla, ale ve starých horských chatách často. Stýská se mi po nich, většinou už jsou luxusní . Ten sjezd s batohem na zádech k zastávce autobusu ....

Díky moc za hezkou vzpomínku *

Skvěle humorně vylíčeno, krásné vzpomínky, doba pokrocila, ubytování úplně jiné, ale bohužel zavřeno v současnosti. Už aby bylo lépe.

Zuzano, moc děkuji za porozumění. Já jsem v životě dostala hodně darů, mezi posledními i možnost být součástí íčka. A k vzácným darům počítám setkávání s úžasnými osobnostmi, které se v mezních životních situacích postavily k nelehkému údělu statečně čelem. Ráda některé příběhy představím. Z jejich osudů a optimismu čerpám energii, když se mi ji někdy nedostává.

Vzpomínka je úsměvná až veselá, ano, přispívá k tomu fakt, že už od té doby uteklo hodně vody. Vážím si Vás, Danielko (nebo to někdejší Dančo?), jak lidsky statečně berete i ztrátu nejbližšího člověka. V tom můžete být řadě lidí příkladem. Děkuji.

Marie, Dano, Aleno, moc děkuji za milé reakce a jsem ráda, pokud ve vás článek vyvolal hezké emoce.

Danielo, čtu si Vaše vzpomínání 1. ledna a z televize mi k tomu z prázdného Zlatého sálu ve Vídni zní kvapík. Ta Vaše zážitková nit je taky pěkný kvapík. Hlavně že jste to ve zdraví přežili a neztratili humor. A konec konců, na dovolenkové "katastrofy" se vzpomíná, zatímco vzpomínky na "nic zvláštního se nestalo" v hlavě nezůstávají.

Danielo, četla jsem to jedním dechem a nevnímala nic kolem sebe. Moc pěkné, úsměvné. To jsou ty nejhezčí vzpomínky, i když v první chvíli to vypadá na strašný problém. Pokud se umíme zasmát i těm vážným situacím, je to s námi dobré. Vždyť smích prodlužuje život.

Otazníky jsou smajlici, omlouvám se.

Tak tohle je pecka. Přečetla jsem to jedním dechem. Líbí se mi Vaše články. Hodně hezkých zážitků s dobrým koncem přeji. (ať máme co číst ???)