Toto je poslední díl mých pranostik.
Zima
Když přibývá dne, přibývá i zimy.
Trvá-li dlouho tuhá zima, dočkají se lidé vysokého stáří.
Zima matka – vyspíš se do hladka.
Když zimní chlad, tu každý mlád.
Velký sníh – malá voda.
Ptali se vlka, kdy je největší zima. A on: když slunce se rodí.
V zimě blízký hrom – pozdější bída.
Kůň nekovaný na mráz, děravá bota do bláta a tupá sekera do lesa se zle hodí.
Konec masopusta, každá kapsa pustá.
Hotov v létě saně a vůz v zimě.
Co zima nepročuchá, to slunce neprohřeje.
Nesederou-li ženské do masopustu peří, budou je kousat blechy.
Kdo chce, aby se mu uvedly brambory, musí o masopustu hodně tančit.
Kdo o masopustu při tanci upadne, tomu se urodí zelí.
Na Šumavě tvrdí: nikdy nepadá sníh na zmrzlou zem. To proto, aby se nepraštil.
Je-li mírná zima, je hřbitov bohatý.
Čím v zimě hlubší sníh, tím vyšší jetel.
Má-li slunce v zimě kolem sebe kruh, nebo dokonce několik kruhů, bude mráz a studeno.
Svítí-li hvězdy v zimě hodně jasně, jiskří a září, bude mráz.
Když v zimě zčernají lesy, bude obleva.
Když působí vítr v poledne jinovatku, bude obleva.
Vlhnou-li a měknou-li na střechách domů rampouchy, bude obleva.
Literatura: Strnad, E.: Předpověď počasí podle přírodních úkazů, podle chování živočichů a rostlin. Praha, Levné knihy KMa, 2000.