Nadporučík Milan

Jejda věřte,že ten o Vás už dávno a dávno neví.To jen my.ženy nezapomínáme.

Děkuji i Soně za její komentář.

Jsou to milé vzpomínky, tehdy opravdu kluci čekali na dopis, třeba i od kamarádky, jen aby se trochu ta vojna zpříjemnila. Můj kamarád na vojně, kdy za mnou přišel v době své dovolené, tak si asi myslel, že z toho bude víc, ale já nic. Tak nějak pak utichlo i to dopisování.

Děkuji všem za milé komentáře.

Pane Charvát, asi každý z nás bude mít jiný názor. Můj manžel byl sportovec, a jeho vojna nebyla úplně klasická. Také se bavil s děvčaty, to vím jistě. Nezbylo nic jiného, než si věřit. Já jsem s Milanem neudělala nic, za co bych se měla stydět. Jsme s manželem 53roků, také to někdy nebylo snadné, ale vy mi vyloženě vtíráte nějakou vinu, kterou já bezpochybně necítím. Pane Soukup, vaše řešení se mi líbí.

Mně se dokonce stalo, že jsem chodil s dívkou z trojčat ! Všude jsme chodili ve čtyřech, těžko jsem poznával tu svou a tak bylo nutné povolat 2 kamarády, kteří mně vysvobodili. Tohle měl udělat i ten Váš nadporučík !

Jituš, Ty máš opravdu zajímavé příběhy z mládí. Ale musím se přiznat, že my s nejlepší kamarádkou, i když to bylo už na fakultě, jsme také určitý čas udržovaly obě podivný kamarádský (?) vztah s jedním budoucím inženýrem. My jsme s Majkou bydlely na koleji spolu, on k nám chodil, nevěděly jsme, za kterou, a dost osobně se bavil s oběma. Pak to nějak samo odeznělo. Já si také myslím, že vysvětlovat něco by nemělo cenu. Já jsem jednomu, který o mě v 18 hodně stál, vzala šanci, nechtěla jsem ještě vážný vztah, zatímco on by se už ženil. Když jsem ho před pár lety přes internet někde objevila a srdečně mu jen tak napsala, prohlásil, že si mě nějak nepamatuje. :-D

Moc hezký tajemný zážitek.

Hezké. Tak to mělo být, tak tomu chtěl osud. Už se to nedá změnit, dá se jen vzpomínat.

Jitko, hezky napsaná vzpomínka na dobu mládí. Já si myslím, že něco vysvětlovat v tomto případě není třeba. Vždyť jsi mu žádnou naději nedávala, bylo to podle mne jen hezké přátelství...????