Nadporučík Milan
Ilustrační foto: pixabay.com

Nadporučík Milan

5. 1. 2021

Milí přátelé, dnes se znova vracím ke svému mládí, k svým láskám. I když je pravda, že v tomto případě snad ani o lásku nešlo, ale o co tu vlastně šlo, to se už pravděpodobně nedozvíme.

Svého budoucího muže jsem ještě měla na vojně a naléhavě jsem čekala, až se mi vrátí domů. Svůj volný čas jsem trávila většinou s kamarádkou, ale často nás doprovázel Milan.  Pražák, který  byl v Plzni zaměstnán u vojska, byl ve svých letech tenkrát nadporučík. Bylo mu asi 23 let, teda zhruba o 5let starší než my. Vysoký, velmi sympatický muž, ani už nevím, kde jsme ho sebraly, ale Milan s námi chodil rád, aspoň to tak vypadalo. Chodili jsem na procházky, taky do kina, ale i tancovat a na další kulturní a jiné akce.. Ani jedné z nás nedal najevo, že by se mu líbila. Nevzal ani jednu za ruku, polibek nepřipadal v úvahu, prostě nic. Jednou se mi kamarádka přiznala, že se jí Milan líbí. Chtěly jsme ho obelstít, všichni tři jsme se rozhodli jít do kina, měly jsme s kamarádkou domluveno, že to uděláme tak, aby on seděl vedle ní. Ale nepovedlo se, on se nakonec ocitl vedle mě, a to jsme ani nevěděly, jak to udělal.

Jak píši, velice sympatický člověk, hodně jsme se s ním nasmáli, leccos nám vyprávěl, a my jemu. Když to kamarádce s ním nevyšlo, tak jsme marně přemýšlely, co v tom asi bude. Může být gay, může mít někde manželku, či třeba přítelkyni, a tak podobně. Třeba byl od ní daleko, tak jsme mu na nějakou tu dobu byly dobré my dvě. Já jsem se vlastně taky nechlubila tím, že mám vážnou známost, i když jsem byla do svého budoucího muže dost zamilovaná.

A tak šel čas. Psal se rok 1967, politická situace také nebyla růžová, hodně se povídalo o tom, že vojáci nepůjdou domů z vojny v určených termínech, tak jsem si dělala starost, že třeba můj voják bude muset také zůstat na vojně o něco déle. Když jsme se o tom bavily s kamarádkou, ta mi doporučila, abych se zeptala Milana, když je ten nadporučík. A já to udělala, ale ten mi k tomu neřekl nic pozitivního či negativního. Jen se dozvěděl, že mám kluka na vojně. Zrovna jsme tančili v plzeňské Besedě. Dotančili jsme, Milan se omluvil a zmizel. A byl konec krásného přátelství, od té doby jsem ho už nikdy neviděla. Můj kluk přišel z vojny koncem července, tak, jak bylo naplánováno, a za půl roku byla svatba.

Naše svatba a další starosti i radosti mi vymazaly Milana z hlavy. Teď se mi to vrátilo, zřejmě jsem to byla já, kvůli komu chodil Milan se dvěma dívkami po Plzni. Ráda bych mu to vysvětlila, ale to už je asi promlčeno.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Jejda věřte,že ten o Vás už dávno a dávno neví.To jen my.ženy nezapomínáme.
Jitka Chodorová
Děkuji i Soně za její komentář.
Soňa Prachfeldová
Jsou to milé vzpomínky, tehdy opravdu kluci čekali na dopis, třeba i od kamarádky, jen aby se trochu ta vojna zpříjemnila. Můj kamarád na vojně, kdy za mnou přišel v době své dovolené, tak si asi myslel, že z toho bude víc, ale já nic. Tak nějak pak utichlo i to dopisování.
Jitka Chodorová
Děkuji všem za milé komentáře.
Jitka Chodorová
Pane Charvát, asi každý z nás bude mít jiný názor. Můj manžel byl sportovec, a jeho vojna nebyla úplně klasická. Také se bavil s děvčaty, to vím jistě. Nezbylo nic jiného, než si věřit. Já jsem s Milanem neudělala nic, za co bych se měla stydět. Jsme s manželem 53roků, také to někdy nebylo snadné, ale vy mi vyloženě vtíráte nějakou vinu, kterou já bezpochybně necítím. Pane Soukup, vaše řešení se mi líbí.
Václav Soukup
Mně se dokonce stalo, že jsem chodil s dívkou z trojčat ! Všude jsme chodili ve čtyřech, těžko jsem poznával tu svou a tak bylo nutné povolat 2 kamarády, kteří mně vysvobodili. Tohle měl udělat i ten Váš nadporučík !
Zuzana Pivcová
Jituš, Ty máš opravdu zajímavé příběhy z mládí. Ale musím se přiznat, že my s nejlepší kamarádkou, i když to bylo už na fakultě, jsme také určitý čas udržovaly obě podivný kamarádský (?) vztah s jedním budoucím inženýrem. My jsme s Majkou bydlely na koleji spolu, on k nám chodil, nevěděly jsme, za kterou, a dost osobně se bavil s oběma. Pak to nějak samo odeznělo. Já si také myslím, že vysvětlovat něco by nemělo cenu. Já jsem jednomu, který o mě v 18 hodně stál, vzala šanci, nechtěla jsem ještě vážný vztah, zatímco on by se už ženil. Když jsem ho před pár lety přes internet někde objevila a srdečně mu jen tak napsala, prohlásil, že si mě nějak nepamatuje. :-D
Jana Šenbergerová
Moc hezký tajemný zážitek.
Marie Měchurová
Hezké. Tak to mělo být, tak tomu chtěl osud. Už se to nedá změnit, dá se jen vzpomínat.
Eva Mužíková
Jitko, hezky napsaná vzpomínka na dobu mládí. Já si myslím, že něco vysvětlovat v tomto případě není třeba. Vždyť jsi mu žádnou naději nedávala, bylo to podle mne jen hezké přátelství...????

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.