Bezdětní lidé, kteří mají kvalitní přátele, na tom ve stáří bývají lépe, než lidé s rodinami, ale bez přátel

Naprosto souhlasím s myšlenkou článku, že je nutné nejen udržovat, ale především pěstovat přátelské vztahy. Není to vždy jednoduché, když žena např. patří do "sendvičové" generace a pomáhá s péčí o vnoučata a zároveň o rodiče. Kamarádi jsou ve chvíli nedobrovolné samoty nezastupitelní.

Já jsem měla svoji čipernou a zdravou maminku až do svých 65 let - maminka mi zemřela ve věku 92 let. Jezdila jsem za ní velmi často a byla jsem velmi ráda, že ji mám - byla jsem vdova, takže jsem u ní i mnohokrát přespala a tak trávila celý její rytmus dne společně s ní... Měla až do svého věku 90ti let kozu a až do konce svého života 15 slepic - takže měla práce až nad hlavu a byla moc ráda, že jí jezdím pomáhat. Moji daleko mladší tři bratři už neměli tolik času a jejich návštěvy byly proto rychlé... Já budu mít už letos 75 let, mám tři děti žijící v dobrých manželstvích - mají všichni hodně práce, takže jejich návštěvy jsou také rychlé, mám i hodně vnoučátek... Mladší mi vždy domů chodívali pravidelně po škole - kontrolovala jsem jim úkoly, učila se s nimi, chodili jsme společně na hřiště, hráli jsme si spolu, vařili i pekli jsme občas společně - pomáhali mi i s prací na zahradě nebo v domku... ...Teď se situace změnila - návštěvy jsou vzhledem k nouzovému stavu daleko řidší - takže jsem skutečně moc ráda, že mám kolem sebe velmi dobré sousedy* a velmi dobré známé...*

Nemám co dodat, souhlasím.