Alice aneb Opustíš-li mne...

Ano paní Jano, soudím podle sebe. Víte, narodila jsem se do rodiny soukromě hospodařícího rolníka, kterým byl bez přestávky od roku 1945 až do své smrti. Co jsme si jako rodina nevypěstovali, to jsme neměli. Ze socialistického sektoru jsme neměli na nic nárok. Nebýt Pražského jara, neměli by rodiče po celoživotní dřině ani nárok na důchod. Díky událostem Pražského jara mohli začít, souběžně s hospodařením, pracovat v socialistickém sektoru, tatínek do svých 66ti let, aby měli nárok alespoň na minimální důchod, a bratr, který procházel základní i střední zemědělskou školou se samými jedničkami, mohl začít studovat. Ve svých 31 letech MVDr., promovaný chemik, RNDr. CSc., s dvěma státnicemi z cizího jazyka, byl před víc jak 40ti lety z důvodu nepotřebnosti ve své vlasti, "odejit" do exilu. V USA v Texasu přednášel na universitě a později, až do odchodu do důchodu v sedmdesáti letech, překládal odbornou literaturu do celé řady jazyků. Tím, že byl tehdejším režimem odejit, nikomu rodinné vztahy ani "kariéru" nezničil, spíše naopak. Rodina pro nás vždy byla na prvním místě a to ve mě zůstalo.

Už jenom použitím Dykovského Opustíš-li mne nezahynu,opustíš-li mne zahyneš autorka jasně vyjádřila svůj postoj, stejně jako prezident V.Klaus ,který ho použil na adresu lékařů během jejich protestu Děkujeme,odcházíme. Ta příhoda s tím děvčetem v článku se odehrála v 70.letech v období tuhé normalizace kdy se to používalo k těm nejbrutálnějším odsudkům emigrace. V této době natočila ČST stejnojmennou třídílnou televizní hru na motivy knihy Zdeňka Pluhaře z prostředí utečeneckého tábora, která vyobrazuje emigranty naprosto odporně.

Paní Jitko, vaše - celá řada lidí si vlastenectví a stesk po domově stále plete se sociálními jistotami, které jim za POSLUŠNOST v socialistickém Československu byly poskytovány- to soudíte podle sebe? Víte, náš strýc byl 6 let v Jáchymově jako mukl , ale nenapadlo ho po 68 roce emigrovat. Měl tady totiž rodinu , syna, matku a bratra. Byl vzdělaný, určitě by se měl dobře, ale rodina dostala přednost. Málokdo dovede opustit rodinu, přátele,místo a jít. I náš kamarád v USA by se býval rád vrátil. Ale už tam měl rodinu. Přesto se mu stýskalo. Jen svým tehdejším odchodem narušil vztahy s matkou i bráchou, kterému svým odchodem zničil kariéru.

WIKI: "Xenofobie je projev chování, který spočívá v nedůvěře, odporu a nepřátelství ke všemu cizímu.", podle Cyrila Höschla, k neznámému. Nestavím se na ničí stranu, to "smrdí válkou", ale mám dojem, že celá řada lidí si vlastenectví a stesk po domově stále plete se sociálními jistotami, které jim za POSLUŠNOST v socialistickém Československu byly poskytovány. Pokud se vrátím k článku, tak, Alice kdyby se vrátila do Německa, neudělala by nic jiného, než udělali její rodiče. Stejně tak chlapec z mého příspěvku ve 13:17, kdyby se vrátil do rodné země, byl by tam stejně špičkovým odborníkem, jakým je dnes v zemi, ve které se nenarodil, ve které nezískal nejdůležitější předpoklady pro svůj život, které člověk získává od narození do svých čtyř až šesti let. Nejhorší je, odsuzovat, nebo zesměšňovat člověka za něco, o čem sám, nebo sama nemám ani tušení. „Doma je tam, kde si pověsím klobouk.“ — Jiří Voskovec Zdroj: https://citaty.net/citaty/1140-jiri-voskovec-doma-je-tam-kde-si-povesim-klobouk/ ♥

Pane DP jste mě rozesmál. Naše vnímání i vyjadřování hovoří za nás. Jedno přísloví praví : Čistému vše čisté.

Zuzko, moc se mi tvůj článek líbil, zcela chápu jeho význam. Srpnové události jsem bohužel prožila v Bulharsku, kde jsem byla na dovolené, která se díky okupaci protáhla na nedobrovolných 5týdnů.Moc jsme se toužili vrátit domů. Později jsme sice přemýšleli o přestěhování do NSR, kde měl manžel hodně příbuzných, ale nakonec jsme to neudělali a ulevilo se nám, že jsme zůstali doma. Cestovali jsme rádi a využili všechny možnosti, kdy jet "ven", ale vždy jme se rádi vraceli. Nevím, proč se tu tak krásný článek probírá jako xenofobní. Pan DP si asi plete cizí slova, jako řada dalších, kteří si vlastenectví s ním pletou. Pane Don Pepe, když už se stydíte za své pravé jméno, mohl byste alespoň odtajnit odkud pocházíte? Na svém portále máte napsáno místo pobytu "Aussig", ale takové město tu už dávno nemáme. To jste "tajný agent", který je na našem portále jen proto, abyste nás rozeštvával? Redakce by si vás asi měla víc všímat, co tu vlastně hledáte.

Zuzko, Tvůj článek mne zaujal, líbil se mi. Komentáře pana DP na tom nic nezměnily...

Emigraci bych nesla velmi špatně, ale když je člověk mladý, je to jiné. Proto se také emigranti ve stáří vracejí domů. Nikoho bych neodsuzovala, každý jsme jiný. Článek to je moc pěkný.

Za sebe mohu říci, že od 15 do 25 let jsem se stěhovala čtyřikrát v Čechách a každé zvykání na nové prostředí bylo náročné. Co by se mnou udělala emigrace si neumím představit. Už nevím, kde jsem četla příběh emigrantů do Rakouska, kteří měli dvě dcery. Jedna to přijala a druhá nemluvila, ani s rodinou, ani ve škole. Až když si z ulice přinesla opuštěné kotě, spustila na ně perfektní vídeňskou němčinou. Asi záleží na povaze, na přijetí v té cizině. ale spíš je vidět, že se emigranti vracejí.

K vašemu ujetému způsobu myšlení nemá cenu se dál vyjadřovat. Sbohem!