Lidičky, všichni víme, že doba je zlá, neskutečná, nepěkná, k uzoufání, velice nepříjemná, nebezpečná, strašná, hrozná, k nevydržení, bez radosti.
A tak přemýšlím, jak ji přežít bez duševní úhony. Většina z nás je zavřená ve svém malém i větším bytečku, nejlépe jsou na tom ti s chaloupkama a se zahrádkou. Ale určitě nikdo nemáme radost z toho, jak musíme žít. My staří se klepeme o své životy, i když si říkám, že co nás čeká, to si nás najde. Jsme osamělí, odkázaní jenom na telefonické spojení se světem, díváme se v televizi na neutěšené zprávy, které nám přinášejí další deprese. Já tedy čtu, dívám se v televizi na okoukané filmy, uklízím i to, co není třeba, cpu se jídlem, chodím ode zdi ke zdi. Dívám se z okna, ale venku nikdo nechodí, naproti oknům mám školu, kam nechodí děti a je tady ticho a smutno .Čtu si na íčku příspěvky o tom jak někdo umřel a příbuzní se hádají o dědictví.
Jedině se mi líbí články z vašich cest minulých. Jenže je to opravdu minulost a já vím, že se tam nepodívám, i kdybych na to měla peníze, protože nesmím. Začínám se litovat, a když se nejvíce lituji, tak se musím najíst.
Tak jsem přemýšlela, jestli je ještě nějaká možnost, jak se v těch smutných dobách rozveselit, a přišla jsem na to.
Vždycky jsem ráda zpívala, a tak jsem se rozhodla, že se ze všech těch nesnází vyzpívám. Nezpívám, já si řvu na celé kolo. Mám totiž štěstí, že nebydlím v paneláku, ale ve starém kamenném domě, a tak nikoho snad neobtěžuji. Trochu vám to přiblížím.
Ráno vstanu, otevřu oči a zazpívám si "Vstávej, vstávej, ty ucho zelený", no a tak vstanu, zavržou mi klouby, a tak mě napadne píseň "Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře, za našich mladých let". Odcházím do koupelny s písní "Jdou vojáci jdou", a tak tam radostně vpochoduji .Pustím si vodu a zpívám "Teče voda teče", nebo "Padá rosička." Podívám se do zrcadla, napadá mě píseň "Kačena divoká" a zalituji písní "Kdyby tady byla taková panenka". No ta tady opravdu není. Zavzpomínám si písní" Lásko, bože lásko" a odcházím.
Podívám se z okna a zpívám "Prší, prší". Pec nám nespadla, a tak si udělám snídani. Se snídaní se nešetřím, ale pak si musím zazpívat "Počkej, ty budeš litovat". "Pod tým naším okénečkem!" nevidím opravdu nic zajímavého, tak jdu s pejskem na procházku a zazpívám mu "Skákal pes přes oves". On ale neskáče, jenom se na mne udiveně dívá. Vrátím se z procházky a zpívám "Tady jsem doma".Udělám si něco k obědu a zpívám "Už je to uděláno, už je to hotovo".
Přemýšlím, co je vlastně za den, a pak si vzpomenu :"Včera neděle byla" ."Zatmělo se mé slunéčko" a já si jdu chvíli odpočinout. Usnu a zdá se mi, jak někdo zpívá "Ženu, ženu potřebuji, ženu musím mít, aby mi právala, postýlku stlávala" Jo, říkám si, to by se ti líbilo, a raději vstávám.
Pustím si televizi a někdo mi zpívá "Včera jsem byl u muziky", No, to se máš, říkám si. Co ale u té muziky dělal, když je zákaz scházení se . Ale já mu to přeji a zazpívám si "Tancuj, tancuj" .
Trochu uklízím uklizené a pak si vyčerpaná opět musím dát něco k jídlu. K tomu si zazpívám "Měla babka, čtyři jabka. Že měl dědoušek jen dvě, mě nezajímá, protože žádný dědoušek se mnou nebydlí. No, možná, že je to škoda, a tak si zazpívám "Ach není tu není".
Protože nikdo na návštěvu přijít nesmí, tak si zpívám "Neťukej, neťukej" No, a opravdu nikdo nezaťuká. "Pilo by se, pilo" Lepší je vínečko, nežli voda". No, vínečko není, a tak si udělám vodu s citronem. Zkusím zatelefonovat kamarádce a volám "Marjánko, Marjánko."S Marjánou probereme všechny naše nemoce a tu neutěšenou dobu a z toho veselá tedy nejsem. "Moc, je to moc". Abych se zase rozveselila, tak si zazpívám"Jaké je to hezké"
"Jede, jede poštovský panáček", ale mně nikdo nic nenapsal ." Ještě já se podívám" opět na televizi, ale zhnuseně ji vypnu. "Hajaju, hajaju" a "Hvězdičky dobrú noc" a jdu spát.
No, přece s písní je ten život určitě zajímavější a hezčí.
