Patnáct let a dost. To je doba trvání českých manželství
Ilustrační foto: ingimage.com

Patnáct let a dost. To je doba trvání českých manželství

28. 1. 2021

Češi se méně rozvádějí než v předešlých letech. Přesto jsou čísla dokumentující rozpadající se manželství stále vysoká, rozvodem končí kolem pětačtyřiceti procent svazků. Přitom například v roce 1930 se rozpadalo jen asi šest procent manželství.

Nevydržíme spolu celý život, přestože si to slibujeme a zpočátku věříme, že k rozvodu nikdy nedojde. Dobrá zpráva však je, že nyní se rozpadá nejméně manželství za posledních patnáct let. Zřejmě jsme už v tomto směru překonali rekord z roku 2010, kdy se rozpadlo každé druhé manželství. Statistiky jsou v tomto směru zajímavé. V roce 1930 byl rozvod poměrně výjimečná záležitost, rozpadlo se pouze šest procent manželství, ale o dvacet let později to už bylo dvanáct procent. V roce 1980 končilo rozvodem každé třetí manželství.

Přístup k rozvodům je zajímavou ukázkou rozdílného vnímání významu manželství v různých generacích. „Pro nás byl rozvod něco výjimečného, asi by to byla ostuda. Vlastně jsem neznala nikoho, kdo by se rozvedl,“ říká jednadevadesátiletá Barbora z Ostravy. Přestože své manželství neoznačuje za příliš povedené, byla s mužem až do jeho smrti před deseti lety. „Byl horník, rád se napil a moc se o rodinu nestaral. Na druhé straně přinesl vždy dost peněz na to, abych se o děti mohla starat já. Neviděla jsem kolem sebe muže, kteří by se chovali jinak, oproti mnohým byl můj Josef ještě vcelku dobrý,“ říká. Její dcera Jana, které je něco přes šedesát, už mluví jinak: „Já lituju, že jsem se nerozvedla dříve a přiznávám, že nyní o tom uvažuju. Za mého mládí nebyly rozvody běžné, navíc bych neměla kam jít. Měli jsme podnikový byt, ten by zůstal muži. Z platu knihovnice bych dvě dcery sama neuživila a tehdy nebylo běžné soudit se o alimenty. Dnes, kdybych byla mladá, rozhodně bych s manželstvím počkala do vyššího věku a kdybych v něm nebyla spokojená, ukončila bych ho. Vlastně nyní prožívám život s manželem, který se mnou téměř nemluví. Já bych chtěla cestovat, on ne. Mě baví chodit na hory, jeho baví zahrada. Jsme si čím dál více cizí a docela chápu lidi, kteří se rozhoupou k rozvodu ve vyšším věku.“ Její dcera Petra, které je kolem čtyřiceti, už má jeden rozvod  za sebou a nevidí na tom nic zvláštního. „Když jsem to počítala, mám kolem sebe v práci více žen, které jsou rozvedené, než těch, které jsou vdané. Když to neklape, je lepší jít od sebe. Jsem ráda, že žiju v době, kdy nejsme pokrytci a nepředstíráme, že manželství funguje, když nefunguje,“ říká.

Nejčastěji se Češi rozvádějí po dvou až sedmi letech soužití, ale přibývá rozpadů dlouholetých svazků. Proto je průměr vyšší a činí až patnáct procent. „Za rozpadem mnoha manželství je to, že lidé věří různým mýtům, které jsou s partnerských soužití dlouhodobě spojovány. Lidé si myslí, že šťastné páry se nikdy nehádají, že se problémy vyřeší narozením dětí a podobně. Neuvědomují si, že manželství, které funguje, není samozřejmost, že je třeba o něj pečovat,“ říká Petr Adame, koordinátor kampaně Manželství bez mýtů. To se každoročně snaží poukazovat na některá témata, která podle organizátorů způsobují, že se rozvádějí i páry, které zas až tak velké problémy nemají a kdyby měli vůli, mohly by spolu dál žít. Jedním z nich je to, že spokojené manželství vzniká tak nějak samo, že jde o jakýsi bezúdržbový mechanismus, který si žije svým životem a není třeba na něm pracovat. Podle organizátorů kampaně současný přístup mladší a střední generace souvisí s tím, že si lidé odvykli porouchané věci opravovat, ale raději je rovnou vyhodí a koupí si nové.

Podobně nahlížejí na vztahy. „Když si koupíte auto, čtyři roky ho neudržujete, ono se porouchá, divíte se, že ho můžete hodit do šrotu? S partnerskými vztahy je to podobné. Když na nich nepracujete, nestaráte se o ně, porouchají se,“ říká psycholog Jeroným Klimeš a zmiňuje slogany, které dnes lidé často mají kolem sebe. „Jedou podle pravidel typu: nevaž se, odvaž se nebo říkej, co cítíš, případně nevěra je zábava. Místo toho, aby si řekli: pozor, s naším vztahem se něco děje, musíme být opatrní, aby se nerozpadl,“ uvedl.

Když dojde na téma rozvody, bývá to v rodinách třaskavé téma. Zatímco starší generace jej dodnes mnohdy bere jako selhání, mladší lidé  vysvětlují, že než v manželství nebýt šťastní, raději se rozvedou a budou zkoušet najít štěstí u někoho jiného. Faktem je, že tomuto trendu v posledních letech podléhají i lidé vyššího věku. Zatímco dříve bylo běžné říkat: proboha, přece se v padesáti nebudu rozvádět, nyní je velmi často slyšet: však je mi teprve padesát, ideální čas na nový život a hledání nové lásky.

Bude zajímavé sledovat, jak se tento trend bude vyvíjet. Zda jde o přechodný a náhodný  sešup v počtu rozvodů nebo jde o trend naznačující, že se mnozí mladí lidé zase vracejí k tradičnějšímu pojetí manželství, jako k dohodě, která se nedá porušit jen kvůli několika neshodám. Možná to dopadne tak, že zatímco mladí lidé budou časem říkat: vydržíme, dlouholeté svazky se budou rozpadat čím dál častěji, protože senioři budou říkat: už mám toho dost, mám poslední šanci zkusit žít jinak.

manželství vztahy a sex
Hodnocení:
(4.7 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Tera Ivanová
Jestli to nebude tím, že je již delší dobu trend žít "na psí knížku". To se pak nemusí o rozvod žádat a rozchody takovýchto vztahů (i dlouhodobých) nejsou ve statistikách uvedeny. Navíc všude se píše, že se o vztah musí pečovat, ale nikde není napsáno jak - já vím, že každý musí sám, podle vlastností, zálib a představ partnera a těch svých.
Jindřich Berka
Je to individuální. Důležité je pokud chcete s tím druhým vstávat a ráno, pokud nezlobí ho pohladit, cítit jeho vůni nebo si ji jen týden nebo měsíc připomínat. Pokud mu chcete věnovat péči, prát a vařit a on přispívat na domácnost a vozit vás na nákupy a provádět drobné opravy v domácnosti, tak to má smysl. Pokud chcete být sama/sám zažívat s partnerem jen to "příjemné" a být svobodný/svobodná, tak buďte singl. V ženských časopisech to mnohdy vychvalují. Co se týče mě, tak chci cítit a mít doma ženu, protože nám otvíráte oči, je mnoho krásy ke které jsme my muži slepí.
Monika Monca
Clanek srovnava ruzne doby. Za prvni republiky bylo podle dostupnych zdroju a dobovych zakonu pro zenu temer nemozne dosahnout rozvodu - "patrila" manzelovi. Rovnopravnost v tomto ohledu prinesli az komuniste, spolu se "zvyhodnenim" zen s prihlednutim k jejich nezanedbatelne roli v peci o deti. Takze je celkem logicke, ze zatimco 1930 se temer nikdo nerozvadel (taky proc, muz byl spokojeny, pripadne nespokojena zena nezmohla nic), za komunistu uz v pripade rozvodu bylo o zenu postarano (soudem narizene alimenty atd), no a dnes to je uplne jina situace. Dnes se ma kazdy podle zasluh (je li rodicem muz/zena nehraje roli).
Jiří Holeček
Manželství, to je sázka na neomylnost srdce ! Vydrželi jsme to s manželkou do její smrti, 52 let.Není to o ničem jiném, než o vzájemné toleranci.
Hana Práglová
Ano, manželství je především o toleranci. Ale musí být oboustranná. Sama jsem z rozvedeného manželství. Na ZŠ jsem byla jediná a spolužáci se mi posímívali. Dodnes to ve mně zůstalo. Maminka byla celý život sama, otec se oženil ještě 2x. já se vdávala po krátké známosti a naše manželství trvá 51 let
Marie Měchurová
Manželství je jako sázka do loterie. Musí ale vyhrát oba dva. Zachovat si svoje přátele, svoje koníčky. Je důležitá tolerance, taky sranda musí být. Za tři měsíce oslavíme zlatou svatbu, tak snad o tom už něco vím.
Dana Divišová
Taky se mi líbí příspěvek Milana Pepa. Taky jsme bez dvou let padesát let spolu. Vztah je o toleranci. Taky jsme se hádali o maličkostech, o důležitých věcech nikdy ne. Kdo hledá ideálního partnera, zůstává většinou sám. A ani jeden si neumíme představit, že tady zůstaneme jednou jeden bez druhého.
Vladimír Mrázek
Statistika je někdy kouzlení s čísly. Ukazatelů rozvodovosti je celá řada, nejvíce vypovídajícím pro sledování vývoje v čase, popř. pro mezinárodní srovnání, pokud existují data, je úhrnná rozvodovost. Vyjadřuje úroveň rozvodovosti manželství, neboli jaký podíl původně uzavřených manželství se rozvede. Dává tedy do poměru rozvody ke sňatkům, ze kterých pocházejí. Dalším demografickým ukazatelem je míra rozvodovosti manželství. Vztahuje počet rozvodů v daném kalendářním roce k počtu existujících manželství, který je v praxi nahrazován počtem vdaných žen k 1. červenci daného roku. Někdy se používá také index rozvodovosti, který dává do poměru počet rozvodů v daném roce k počtu uzavřených sňatků. Od něj se však postupně ustupuje, neboť často bývá mylně interpretován jako podíl manželství končících rozvodem. Na tuto otázku však vůbec neodpovídá. Ti, kteří v daném roce uzavřeli sňatek, se časem možná rozvedou. Naopak ti, kteří se rozvedli, vstupovali do manželství už v uplynulých letech. Zdroj: web ČSÚ. O kterou číselnou hodnotu tedy nakonec jde? ....... Paní Halátová, váš příspěvek je velmi přesný i vtipný (ovdovění vlastní rukou).
Věra Halátová
Srovnávat počet rozvodů v roce 1930 s počtem rozvodů v současné době? To je snad nesrovnatelné. Jistěže se ženy nemohly v roce 1930 rozvádět. Byly na mužích finančně i společensky závislé. Babička z otcovy strany, která se vdávala ve svých 20 letech v roce 1921 a neměla s dědou život právě ideální a už vůbec ne romantický, ta říkala mé matce, která si na muže (syna babičky) neustále stěžovala: Bije ťa? Nebije. Dává ti peníze? Dává. Pije? Tož, trochu. Kúří? No tož kúří. Chlapi kúřijú. Babička a děda byli z Moravského Slovácka. Babička měla v kuchyni takový vyšívaný závěs a na něm bylo vyšito: Modli se a pracuj, tiše snášej boly a naději netrať, ať přijde cokoliv. Vydrželi spolu s dědou celý život, děda zemřel v roce 1969 a babička tři roky po něm. Bude tak někdo dnes přetrvávat v manželství? Ženy jsou samostatné, vzdělané, mnohdy mají vyšší výdělek než jejich manžel. Taková žena nebude snášet nějakou nadřazenost muže. Já jsem byla vdaná 16 let. Manžel zemřel. Vždy jsem říkala, že nebudu rozvedená paní, že budu jen vdova, i kdyby to mělo být vlastní rukou. Další vztah, takový, že bych s někým sdílela lože a společnou domácnost, to jsem odmítla. Ale zase platí to přísloví, že "každá liška chválí svůj ocas".
Elena Valeriánová
Není kostelíčka, kde by nebylo kázaníčka. Letos budeme s manželem spolu 49 let. Něco o manželském soužití, troufám si říct, vím. Nikdy jsem nebyla přesvědčená, že by manželé měli spolu být za každou cenu až do smrti, jen aby zachovali zdání slušné rodiny. Líbí se mi příspěvek *Milan Pepo 15:13*.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?